Proměnné Slunce

Země se okolo Slunce pohybuje po eliptické dráze, a proto jsme k naší mateřské hvězdě jednou blíže a jindy dále. Ač to odporuje selskému rozumu, nejblíže jsme Slunci právě v zimě, zatímco nejdále v létě. Pokud se však přestěhujeme na jižní polokouli, nemusíte si selským rozumem již lámat hlavu, tam je vše v pořádku a Slunci budeme nejblíže v létě. O ročních obdobích totiž rozhoduje jiný faktor – sklon Zemské osy.

Letos byla naše vzdálenost ke Slunci nejmenší 4. ledna a to 147,09 mil. km. V tento okamžik se Země nacházela v tzv. periheliu – bodě na dráze Země nejblíže Slunci. Nyní se opět vzdalujeme a zůstane tomu tak až do 4. července, kdy se budeme nacházet od Slunce nejdále, v tzv. afeliu, ve vzdálenosti 152,10 mil. km.

S měnící se vzdáleností od Slunce se mění také velikost slunečního kotouče na obloze. Změna není nikterak výrazná, činí pouze 1 úhlovou minutu, a všední pozorovatel (pozorující Slunce přes patřičný filtr) si jí bohužel nemůže všimnout. Přesto lze změnu velikosti odhalit a to díky fotografii. Srovnáme-li dva celkové snímky Slunce z ledna a července libovolného roku, můžeme vidět zvětšení plochy kotouče asi o 7%. Zvětšení je to malé, přesto se jedná o důkaz eliptického tvaru trajektorie naší planety.

Pokusíme-li se udělat hrubý výpočet a z uvedených snímků odečíst excentricitu oběžné dráhy Země na základě zdánlivé změny poloměru Slunce vyjde nám hodnota 0,0143. To je ve shodě s tabulkovou hodnotou, která činí 0,0167. Nutno podotknout, že výpočet je pouze orientační, bez určení chyb měření a jiných náležitostí.

autor: Tomáš Mohler