Po měsících plánování a testování kamerové sítě přišla chvíle, kdy se teorie proměnila v realitu. V květnu 2025 dorazilo vybavení dvou observačních stanic na chilské observatoře La Silla a El Sauce a český tým čekala instalace. Jak probíhalo samotné sestavování přístrojů v náročných podmínkách pouště Atacama, s jakými výzvami se naši pracovníci setkali, co všechno bylo potřeba udělat, aby se kamery i spektrografy rozběhly naplno, ale také jak na La Silla vaří? Nahlédněte s námi do zákulisí vědecké mise, která míří ke hvězdám – doslova.
V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.
Na počátku listopadu hvězdárna slavnostně otevřela novou budovu. Ta vyrostla na místě bývalých garáží v rámci projektu, jehož součástí byly největší změny v areálu hvězdárny za posledních zhruba 60 let. Cílem projektu Kulturní a kreativní centrum – Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. spolufinancovaným Evropskou unií a Národním plánem obnovy bylo vybudování nového regionálního kreativního centra atraktivního nejen pro návštěvníky, zejména studenty, ale také pro partnery i z jiných regionů, otevírající dveře další spolupráci a inovacím a prohloubení mezisektorové spolupráce nejen v regionu.

Země se okolo Slunce pohybuje po eliptické dráze, a proto jsme k naší mateřské hvězdě jednou blíže a jindy dále. Ač to odporuje selskému rozumu, nejblíže jsme Slunci právě v zimě, zatímco nejdále v létě. Pokud se však přestěhujeme na jižní polokouli, nemusíte si selským rozumem již lámat hlavu, tam je vše v pořádku a Slunci budeme nejblíže v létě. O ročních obdobích totiž rozhoduje jiný faktor – sklon Zemské osy.
Letos byla naše vzdálenost ke Slunci nejmenší 4. ledna a to 147,09 mil. km. V tento okamžik se Země nacházela v tzv. periheliu – bodě na dráze Země nejblíže Slunci. Nyní se opět vzdalujeme a zůstane tomu tak až do 4. července, kdy se budeme nacházet od Slunce nejdále, v tzv. afeliu, ve vzdálenosti 152,10 mil. km.
S měnící se vzdáleností od Slunce se mění také velikost slunečního kotouče na obloze. Změna není nikterak výrazná, činí pouze 1 úhlovou minutu, a všední pozorovatel (pozorující Slunce přes patřičný filtr) si jí bohužel nemůže všimnout. Přesto lze změnu velikosti odhalit a to díky fotografii. Srovnáme-li dva celkové snímky Slunce z ledna a července libovolného roku, můžeme vidět zvětšení plochy kotouče asi o 7%. Zvětšení je to malé, přesto se jedná o důkaz eliptického tvaru trajektorie naší planety.
Pokusíme-li se udělat hrubý výpočet a z uvedených snímků odečíst excentricitu oběžné dráhy Země na základě zdánlivé změny poloměru Slunce vyjde nám hodnota 0,0143. To je ve shodě s tabulkovou hodnotou, která činí 0,0167. Nutno podotknout, že výpočet je pouze orientační, bez určení chyb měření a jiných náležitostí.
autor: Tomáš Mohler
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí