Nový školní rok je v plném proudu a spolu s ním se znovu rozběhl také náš astronomický kroužek. Ve druhém školním týdnu proběhla první společná schůzka, na které se vedle známých tváří objevili i noví zájemci. Do letošního roku tak vstupujeme s jedenácti účastníky a před sebou máme další pořádnou porci vesmíru. Čeká nás směs pozorování, experimentů, badatelských úkolů i menších projektů. Vyzkoušíme si například stavbu Hanojské věže, chemický semafor nebo pokusy z paprskové optiky. Nebude ale chybět ani práce s astronomickými aplikacemi ve virtuálním prostředí, pozorování Slunce a samozřejmě také skutečné večerní výpravy za planetami, hvězdami a dalšími objekty noční oblohy.
Po několikaleté odmlce se hvězdárna znovu zařadila mezi organizátory letních vzdělávacích táborů a kurzů. Během letošní letní sezóny jsme připravili hned dvě akce. V prvním případě se jednalo o kombinovaný pobytový a tzv. docházkový tábor, který začínal již na počátku prázdnin. Pro nás představoval nejen návrat k této formě vzdělávacích aktivit, ale zároveň i určitý organizační experiment.V prvním případě se jednalo o kombinovaný pobytový a tzv. docházkový tábor, který začínal již na počátku prázdnin. Pro nás představoval nejen návrat k této formě vzdělávacích aktivit, ale zároveň i určitý organizační experiment.
V pátek 28. srpna 2026 v ranních hodinách před východem Slunce nastane částečné zatmění Měsíce. Celá délka trvání částečného zatmění bude 3 hodiny 18 minut. Od nás však budeme moci pozorovat pouze první polovinu úkazu - vstup Měsíce do zemského stínu. Výstup ze stínu bude probíhat již pod našim obzorem. Do stínu Země však Měsíc nevstoupí celý. V maximální fázi zatmění, kdy bude Měsíc u nás zapadat, ztmaví stín Země až 93 % měsíčního průměru, a tak Měsíc uvidíme zapadat jen jako malý srpek.

Země se okolo Slunce pohybuje po eliptické dráze, a proto jsme k naší mateřské hvězdě jednou blíže a jindy dále. Ač to odporuje selskému rozumu, nejblíže jsme Slunci právě v zimě, zatímco nejdále v létě. Pokud se však přestěhujeme na jižní polokouli, nemusíte si selským rozumem již lámat hlavu, tam je vše v pořádku a Slunci budeme nejblíže v létě. O ročních obdobích totiž rozhoduje jiný faktor – sklon Zemské osy.
Letos byla naše vzdálenost ke Slunci nejmenší 4. ledna a to 147,09 mil. km. V tento okamžik se Země nacházela v tzv. periheliu – bodě na dráze Země nejblíže Slunci. Nyní se opět vzdalujeme a zůstane tomu tak až do 4. července, kdy se budeme nacházet od Slunce nejdále, v tzv. afeliu, ve vzdálenosti 152,10 mil. km.
S měnící se vzdáleností od Slunce se mění také velikost slunečního kotouče na obloze. Změna není nikterak výrazná, činí pouze 1 úhlovou minutu, a všední pozorovatel (pozorující Slunce přes patřičný filtr) si jí bohužel nemůže všimnout. Přesto lze změnu velikosti odhalit a to díky fotografii. Srovnáme-li dva celkové snímky Slunce z ledna a července libovolného roku, můžeme vidět zvětšení plochy kotouče asi o 7%. Zvětšení je to malé, přesto se jedná o důkaz eliptického tvaru trajektorie naší planety.
Pokusíme-li se udělat hrubý výpočet a z uvedených snímků odečíst excentricitu oběžné dráhy Země na základě zdánlivé změny poloměru Slunce vyjde nám hodnota 0,0143. To je ve shodě s tabulkovou hodnotou, která činí 0,0167. Nutno podotknout, že výpočet je pouze orientační, bez určení chyb měření a jiných náležitostí.
autor: Tomáš Mohler
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí