Před 41 000 lety se ve vesmíru odehrálo něco, co změnilo způsob života lidí na Zemi

Slabá magnetická pole kdysi vystavovala lidi radiaci. Lidé se adaptovali pomocí přístřeší, oblečení a ochrany prostřednictvím minerálů. Naše první setkání bylo trochu trapné. Jeden z nás je archeolog, který studuje, jak lidé v minulosti interagovali se svým prostředím. Dva z nás jsou geofyzici, kteří zkoumají interakce mezi sluneční aktivitou a magnetickým polem Země.

Když jsme se poprvé sešli, přemýšleli jsme, zda by náš nekonvenční projekt, propojující vesmírné počasí a lidské chování, skutečně mohl překlenout tak obrovskou disciplinární propast. Nyní, o dva roky později, věříme, že přínosy – osobní, profesní i vědecké – stály za počáteční nepohodlí. Naše spolupráce, která vyvrcholila nedávným článkem v časopise Science Advances, začala jedinou otázkou: Co se stalo se životem na Zemi, když se magnetické pole planety zhruba před 41 000 lety téměř zhroutilo?

Když magnetický štít Země zakolísá
Tato událost je známá jako Laschamps Excursion, krátké, ale intenzivní geomagnetické narušení pojmenované podle sopečných usazenin ve Francii, kde bylo poprvé objeveno. Ke konci pleistocénu nedošlo k úplnému obrácení magnetických pólů Země, jak se obvykle děje každých několik set tisíc let. Místo toho se nepravidelně posouvaly o tisíce kilometrů, zatímco síla magnetického pole klesla na méně než 10 % své současné úrovně.

Za normálních podmínek se magnetické pole Země chová jako stabilní dipól, podobný tyčovému magnetu. Během výskytu Laschamps Excursion se však rozpadlo na několik slabších pólů roztroušených po celé zeměkouli. Tato fragmentace oslabila magnetosféru, přirozený štít Země, který normálně blokuje velkou část slunečního větru a škodlivého ultrafialového záření, aby se dostalo na povrch.

Modely naznačují, že s ohrožením magnetosféry by mohlo dojít k řadě efektů v blízkosti Země. Polární záře, které jsou dnes obvykle omezeny na polární oblasti, se pravděpodobně jevily mnohem blíže k rovníku a planeta byla vystavena výrazně vyšším úrovním slunečního záření, než jaké zažíváme nyní.

Obloha zhruba před 41 000 lety proto mohla být oslnivá i nebezpečná. S vědomím této skutečnosti jsme si my, geofyzici, začali klást otázku, jak takové podmínky mohly ovlivnit tehdejší lidskou populaci. Z archeologického hlediska byla odpověď jasná: skutečně byly ovlivněny.

Lidské reakce na starověké vesmírné počasí
Pro lidi žijící v tomto období byly polární záře pravděpodobně nejviditelnějším a nejdramatičtějším důsledkem, možná vyvolávaly úctu, strach, rituální praktiky nebo jiné reakce, které je obtížné dohledat. Archeologické záznamy zřídka uchovávají přímé důkazy o takových emocionálních nebo kognitivních reakcích.

Fyziologické důsledky zvýšené expozice ultrafialovému záření se však snáze hodnotí. S oslabením magnetického pole se na povrch dostávalo více škodlivého záření, což zvyšovalo riziko spálení slunečním zářením, poškození zraku, vrozených vad a dalších zdravotních problémů.

V reakci na to lidé mohli přijmout praktická opatření: trávit více času v jeskyních, vyrábět si oblečení na míru pro lepší krytí nebo si nanášet na kůži minerální pigmentový „opalovací krém“ vyrobený z okrové barvy. Jak popisujeme v našem nedávném článku, četnost tohoto chování se skutečně zdá být vyšší v některých částech Evropy, kde byly účinky v období Laschamps Excursion výrazné a dlouhodobé.

Během této doby obývali Evropu neandrtálci i Homo sapiens, ačkoliv se jejich areály rozšíření pravděpodobně překrývaly pouze v určitých oblastech. Archeologické nálezy naznačují, že tyto populace reagovaly odlišně na environmentální tlaky, přičemž některé se více spoléhaly na úkryt nebo hmotnou kulturu jako formu ochrany.

Je důležité zdůraznit, že výzkum netvrdí, že tyto změny v chování byly způsobeny pouze vesmírným počasím, ani že událost Laschamps Excursion byla zodpovědná za vyhynutí neandrtálců – což je častá mylná interpretace. Místo toho to mohl být jeden z několika faktorů, neviditelná, ale vlivná síla formující lidskou adaptaci a inovace.

Mezioborová spolupráce
Spolupráce přes takovouto disciplinární propast byla zpočátku skličující. Ukázalo se však, že je velmi obohacující. Archeologové jsou zvyklí rekonstruovat dnes již neviditelné jevy, jako je klima. Nemůžeme přímo měřit minulé teploty nebo srážky, ale zanechaly nám stopy, které můžeme interpretovat, pokud víme, kde a jak hledat.

Ale ani archeologové, kteří strávili roky studiem vlivů klimatu na minulé chování a technologie, možná nezohlednili vlivy geomagnetického pole a kosmického počasí. I tyto vlivy jsou neviditelné, silné a nejlépe se dají pochopit prostřednictvím nepřímých důkazů a modelování. Archeologové mohou kosmické počasí považovat za zásadní součást historie Země.

Stejně tak geofyzici, kteří obvykle pracují s velkými datovými soubory, modely a simulacemi, se nemusí vždy zabývat některými aspekty vesmírného počasí. Archeologie dodává této vědě lidský rozměr. Připomíná nám, že účinky vesmírného počasí nekončí v ionosféře. Mohou se dotýkat životních zkušeností lidí na Zemi a ovlivňovat to, jak se přizpůsobují, tvoří a přežívají.

Výlet do události Laschamps Excursion nebyl náhodný ani jednorázový. Podobné narušení zemského magnetického pole se stalo dříve a stane se znovu. Pochopení toho, jak na to reagovali starověcí lidé, nám může poskytnout vhled do toho, jak by budoucí události mohly ovlivnit náš svět – a možná nám i pomůže se na to připravit.

Naše nekonvenční spolupráce nám ukázala, kolik se toho můžeme naučit, jak se mění náš pohled, když překročíme hranice oborů. Vesmír může být obrovský, ale všechny nás spojuje. A někdy budování mostu mezi Zemí a vesmírem začíná těmi nejmenšími věcmi, jako je okrová barva, kabát nebo dokonce opalovací krém.

Zdroj: https://scitechdaily.com/41000-years-ago-something-weird-in-space-changed-how-humans-lived-on-earth/

autor: František Martinek