V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Naši hvězdárnu navštívil dne 15. 5. 2025 Pavel Gabzdyl, přední popularizátor astronomie a největší fanoušek Měsíce. Mimo to, že nám přednesl krásnou přednášku Kosmická střelnice, jsme ho stihli i vyzpovídat.
Betelgeuse patří mezi obří hvězdy. Pokud by se nacházela ve středu Sluneční soustavy, její „povrch“ by sahal až ke dráze Jupiteru. Je od nás tak daleko, že se i v největších dalekohledech jeví jako jasný bod. Astronomové přesto s využitím interferometrie na infračervených vlnových délkách dokázali rozlišit povrch hvězdy a rekonstruovat tuto „fotografii“ rudého veleobra.
K pozorování byly využity tři dalekohledy Infrared Optical Telescope Array (IOTA) na Mount Hopkins (Arizona), pracující v oboru infračerveného záření, které prováděly pozorování současně jako interferometr.
Na první pohled je vidět dvě velké jasné skvrny. Jedná se o ohromné konvektivní buňky, které vystupují zpod povrchu hvězdy. Jsou světlejší, protože jsou teplejší než zbytek povrchu, ale obě skvrny včetně povrchu jsou chladnější než Slunce. Pro srovnání: na povrchu Slunce můžeme pozorovat tmavé skvrny srovnatelné s průměrem Země. Světlé skvrny na povrchu Betelgeuse jsou svojí velikostí srovnatelné se vzdáleností Země od Slunce. Betelgeuse, hvězda ze souhvězdí Orion, je od Země vzdálena asi 600 světelných let.
Betelgeuse je první hvězdou, kterou se podařilo vyfotografovat jako skutečný „kotouček“. Zásluhu na tom měl Hubblův kosmických dalekohled (HST), který pořídil 3. 3. 1995 snímek vůbec první hvězdy (kromě Slunce), na němž hvězda vypadá jako plošný objekt. Doposud byly hvězdy pozorovány pouze jako bodové zdroje.
Zdroj: http://antwrp.gsfc.nasa.gov/apod/astropix.html
autor: František Martinek