Pod závojem oranžové mlhy II

Nejsledovanějším měsícem posledních let je Titan – měsíc planety Saturn. Ve druhém pokračování si zrekapitulujeme některé poznatky o Titanu, získané americkou kosmickou sondou Cassini a přístroji na evropském modulu Huygens, který na povrchu Titanu přistál.

Řeky, jezera i moře

První fotografie, kterou obdrželo řídící středisko ESA ze sondy Huygens, byla pořízena ve výšce 16,2 km. Na snímku je dobře patrna světlá oblast, která je protkána tmavými klikatými čarami, jež připomínají krátké rozvětvené „odvodňovací“ kanály, směřující k pobřežní linii. Vědci předpokládají, že se může jednat o pevný povrch pokrytý ledem, po jehož povrchu tečou proudy kapalného metanu. Tmavá oblast v blízkosti může být jezero kapalného metanu.

„Vidíme zde říční systém, vytvářející typickou deltu při dosažení mořského pobřeží. Dochází k vytváření pobřežních ostrůvků a mělčin, podobně jako se to děje na Zemi,“ říká Martin Tomasko (University of Arizona).

Vědci spekulovali již dávno o přítomnosti kapalných uhlovodíků na Titanu. Hlavní složkou atmosféry je dusík, metan a etan. Plynný metan přechází do kapalné fáze za teploty nižší než   -170 °C.

Na povrchu měsíce dochází k vypařování metanu a k vytváření mohutné oblačnosti, ze které pak vypadávají srážky v podobě metanového deště. Někteří vědci uvádějí, že na povrch měsíce mohou dopadat kapky metanu o velikosti jablka. Po dopadu na povrch stéká kapalný metan po svažujícím se terénu a vytváří „říční“ koryta, která kapalný metan přivádějí do níže položených míst. Zde se vytvářejí jezera a moře. Přitom dochází k erozi okolního zledovatělého povrchu. Probíhá zde podobná činnost, kterou na Zemi označujeme jako „koloběh vody v přírodě“. Jen s tím rozdílem, že na Titanu místo vody cirkuluje metan. Vědci prohlásili, že sonda Huygens vyslala na Zemi dostatečné množství informací o narušování terénu tekoucí kapalinou a dokonce o působení vlnobití na pobřežních liniích zdejších moří.

Kosmická sonda Cassini používá k výzkumu Titanu mj. radar, pomocí něhož byly získány informace o přítomnosti menších jezer z uhlovodíků, jejichž průměry mají velikost od 10 do 100 km. Okraje jezer v řadě případů doslova vnucují myšlenku, že se jedná o depozity, vytvořené po vypaření přítomné kapaliny.

Radar sondy Cassini zachytil několik velmi tmavých oblastí především poblíž severního pólu měsíce Titan. Největší tmavá oblast má plochu téměř 100 000 km2. Jiná tmavá oblast se rozprostírá v délce více než 1000 km. Jestliže celá tato oblast je zaplněna kapalinou, pak má jen nepatrně menší rozlohu než Kaspické jezero na Zemi. Přítomnost těchto moří posiluje současné představy, že povrch Titanu musí sloužit jako zásobárna kapalného metanu pro atmosféru měsíce.

V některých „mořích“ lze spatřit poloostrovy a ostrovy. Jeden z nich má rozměry 90 x 150 km, což je velikost srovnatelná například s ostrovem Kodiak u Aljašky či s ostrovem Big Island (Havajské ostrovy). Pokud se detailněji zadíváme na obrázky, objevíme tam několik velmi malých jezer, jejichž výskyt může být závislý na místní topografii (mohou se objevovat či zanikat s proměnlivým množstvím srážek kapalného metanu).

Zásoby uhlovodíků na Titanu

Saturnův oranžově zbarvený měsíc Titan má na svém povrchu velké zásoby kapalných uhlovodíků, které minimálně stokrát převyšují známé zásoby zemního plynu a ropy na Zemi. Vyplývá to z informací, získaných kosmickou sondou Cassini, která zatím zmapovala pomocí radaru asi 20 % povrchu měsíce. Bylo již objeveno několik stovek jezer a moří. Několik desítek z nich obsahuje více kapalných uhlovodíků, než činí zásoby zemního plynu a ropy na Zemi. Každé z několika desítek jezer na Titanu je schopno dodat takové množství energie, který by pokrylo roční spotřebu USA na vytápění domácností, klimatizaci a osvětlení. Tmavé duny, které se nacházejí podél rovníku, obsahují zase takový objem organických látek, který několiksetkrát přesahuje pozemské zásoby uhlí.

Celkové odhady jsou založeny na základě výzkumu jezer, většinou se nacházejících v oblasti kolem severního pólu měsíce. Vědci předpokládají, že v oblasti jižního pólu to může být podobné.

Související článek:

Pod závojem oranžové mlhy I

Zdroj: http://saturn.jpl.nasa.gov/index.cfm

autor: František Martinek