Po měsících plánování a testování kamerové sítě přišla chvíle, kdy se teorie proměnila v realitu. V květnu 2025 dorazilo vybavení dvou observačních stanic na chilské observatoře La Silla a El Sauce a český tým čekala instalace. Jak probíhalo samotné sestavování přístrojů v náročných podmínkách pouště Atacama, s jakými výzvami se naši pracovníci setkali, co všechno bylo potřeba udělat, aby se kamery i spektrografy rozběhly naplno, ale také jak na La Silla vaří? Nahlédněte s námi do zákulisí vědecké mise, která míří ke hvězdám – doslova.
V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.
Na počátku listopadu hvězdárna slavnostně otevřela novou budovu. Ta vyrostla na místě bývalých garáží v rámci projektu, jehož součástí byly největší změny v areálu hvězdárny za posledních zhruba 60 let. Cílem projektu Kulturní a kreativní centrum – Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. spolufinancovaným Evropskou unií a Národním plánem obnovy bylo vybudování nového regionálního kreativního centra atraktivního nejen pro návštěvníky, zejména studenty, ale také pro partnery i z jiných regionů, otevírající dveře další spolupráci a inovacím a prohloubení mezisektorové spolupráce nejen v regionu.
Vzácná kombinace pozemských a vesmírných pozorování odhalila skutečnou hmotnost a polohu toulavé planety driftující naší Galaxií. Svět o velikosti Saturnu se pravděpodobně zformoval kolem hvězdy, než byl násilně vymrštěn do mezihvězdného prostoru.
Nová studie uvádí, že astronomové přímo změřili hmotnost i vzdálenost nově objevené volně putující planety tím, že ji pozorovali současně ze Země i z vesmíru. Tato vzácná kombinace úhlů pohledu umožnila přesně určit detaily, které obvykle zůstávají mimo dosah pozorování.
Výsledky osvětlují mnoho způsobů, jakými mohou být planety vyvrženy ze svých domovských systémů a poslány napříč mezihvězdným prostorem. I když byl dosud identifikován jen malý počet volně putujících planet, vědci očekávají, že se objevy v blízké budoucnosti urychlí, zejména s plánovaným zahájením kampaně observatoře Nancy Grace Roman Space Telescope agentury NASA v roce 2027.
V související publikaci Gavin Coleman poznamenává, že „simultánní pozorování událostí mikročočkování z vesmíru a ze země by mohla být využita při plánování budoucích průzkumných misí a mohla by vést k lepšímu pochopení toho, jak se planety v Galaxii formují.“
Toulavé planety a jemný signál
Většina planet obíhá kolem jedné nebo více hvězd, ale stále více důkazů ukazuje, že některé světy cestují Galaxií osamoceně. Tyto osamělé objekty, známé jako volně putující nebo potulné planety, nemají žádného známého hvězdného partnera. Protože vydávají jen velmi málo světla, astronomové je obvykle detekují pouze tehdy, když jejich gravitace krátce zakřiví a zesílí světlo vzdálené hvězdy v pozadí. Tento jev se nazývá mikročočkování. Hlavní nevýhodou mikročočkování je, že obvykle neodhaluje, jak daleko se planeta nachází, což ztěžuje samotné určení její hmotnosti. V důsledku toho mnoho základních vlastností těchto putujících planet zůstalo nejistých.
Vzácná spolupráce kosmické observatoře a pozemního dalekohledu
V novém výzkumu Subo Dong a jeho kolegové popisují objev volně cestující planety spatřené během krátkodobé události mikročočkování. Tento případ se vyznačoval tím, že událost byla pozorována současně ze Země i z vesmíru. Tým zkombinoval data z několika pozemních průzkumů s pozorováním z vesmírné observatoře Gaia. Malé rozdíly v načasování světelného signálu, který dosáhl těchto široce oddělených míst, umožnily vědcům vypočítat paralaxu mikročočkování. Když bylo toto měření spárováno s modelováním bodových čoček s konečným zdrojem, byli vědci schopni určit jak hmotnost planety, tak její polohu v Galaxii.
Astronomové nyní nejenže objevili záhadnou planetu, ale také přesně určili její vzdálenost a hmotnost. Pozorováním této události observatoří Gaia, známé jako KMT-2024-BLG-0792 a pozemními teleskopy, což obdrželo označení OGLE-2024-BLG-0516, ze dvou různých úhlů pohledu mohli vědci v podstatě triangulací (určením paralaxy) určit její vzdálenost od Země. Jakmile získali lepší představu o její vzdálenosti od Země, mohli odhadnout její hmotnost na základě toho, jak dlouho její gravitační pole zkreslovalo světlo, které astronomové viděli.
Planeta má hmotnost přibližně 22 % planety Jupiter (tj. asi 70 hmotností Země) a nachází se zhruba 3 000 parseků (asi 7 500 světelných roků) od středu Mléčné dráhy a 9 950 světelných roků od Země. S hmotností podobnou Saturnu se vědci domnívají, že se s největší pravděpodobností vytvořila jako součást planetární soustavy, a nikoliv samostatně jako malá hvězda nebo hnědý trpaslík. Vědci se domnívají, že málo hmotné toulavé planety, jako je tato, se rodí kolem hvězd a později jsou vymrštěny ze svých původních oběžných drah gravitačními poruchami, jako jsou blízká setkání s jinými planetami nebo nestabilními hvězdnými průvodci.
Zdroj: https://scitechdaily.com/a-saturn-sized-planet-is-drifting-through-space-alone/ a https://www.space.com/astronomy/exoplanets/astronomers-detect-rare-free-floating-exoplanet-10-000-light-years-from-earth
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí