Po měsících plánování a testování kamerové sítě přišla chvíle, kdy se teorie proměnila v realitu. V květnu 2025 dorazilo vybavení dvou observačních stanic na chilské observatoře La Silla a El Sauce a český tým čekala instalace. Jak probíhalo samotné sestavování přístrojů v náročných podmínkách pouště Atacama, s jakými výzvami se naši pracovníci setkali, co všechno bylo potřeba udělat, aby se kamery i spektrografy rozběhly naplno, ale také jak na La Silla vaří? Nahlédněte s námi do zákulisí vědecké mise, která míří ke hvězdám – doslova.
V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.
Na počátku listopadu hvězdárna slavnostně otevřela novou budovu. Ta vyrostla na místě bývalých garáží v rámci projektu, jehož součástí byly největší změny v areálu hvězdárny za posledních zhruba 60 let. Cílem projektu Kulturní a kreativní centrum – Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. spolufinancovaným Evropskou unií a Národním plánem obnovy bylo vybudování nového regionálního kreativního centra atraktivního nejen pro návštěvníky, zejména studenty, ale také pro partnery i z jiných regionů, otevírající dveře další spolupráci a inovacím a prohloubení mezisektorové spolupráce nejen v regionu.

Vědci analyzovali data získaná sondou NASA s názvem Cassini a získali pevné důkazy o tom, že kapalný oceán pod zmrzlým povrchem největšího Saturnova měsíce Titan může být slaný jako voda v Mrtvém moři na Zemi.
Nové závěry byly získány na základě studia gravitace a topografie při opakujících se průletech sondy kolem Titanu během uplynulých 10 let. Na základě dat ze sondy Cassini vědci prezentovali nový model struktury Titanu, z čehož vyplynulo zlepšené pochopení struktury vnější ledové kůry měsíce. Objev byl publikován v časopise Icarus.
„Titan se stále projevuje jako fascinující těleso. Prostřednictvím kosmické sondy Cassini, jejíž činnost byla již několikrát prodloužena, jsme odkryli nová tajemství tak rychle, jak to jen šlo,“ říká Linda Spilker, členka týmu Cassini (JPL, Pasadena), která se nepodílela na zpracování získaných dat.
Dodatečné objevy potvrzují dřívější náznaky, že ledová kůra měsíce Titan je pevná a stále dochází k jejímu namrzání. Astronomové zjistili, že relativně vysoká hustota oceánu Titanu je nutná, aby bylo možné vysvětlit získané údaje o gravitaci. Z toho vyplývá, že oceán je pravděpodobně mimořádně slaným roztokem vody s rozpuštěnými solemi, které obsahují síru, sodík a draslík.
„Podle pozemských standardů se jedná o extrémně slaný oceán,“ říká Guiseppe Mitri z univerzity v Nantes (Francie), který je hlavním autorem článku. „Tyto poznatky mohou změnit náš pohled na tento oceán jako na možný domov pro současný život, avšak podmínky zde zřejmě budou velmi odlišné od těch, které zde panovaly v minulosti.“ Data ze sondy Cassini rovněž naznačují, že tloušťka ledové kůry Titanu nepatrně kolísá místo od místa.
Dalším důsledkem pevné ledové kůry, vyplývajícím z uvedené studie, je, že jakýkoliv únik plynného metanu do atmosféry Titanu musí nastávat skrz rozptýlené „horké skvrny“ – podobné horkým skvrnám na Zemi, které například umožňují růst řetězce Havajských ostrovů. Metan na Titanu zřejmě není důsledkem tepelného proudění (konvekce) nebo deskové tektoniky, která by recyklovala ledovou kůru.
Jak se metan dostává do atmosféry Titanu, to je otázka, která je dlouhodobým zájmem astronomů, neboť molekuly tohoto plynu jsou během krátké doby (z geologického hlediska) rozbíjeny slunečním zářením. Titan vlastní atmosféru obsahující přibližně 5 % metanu. Z toho vyplývají určité procesy, myšleno přírodní geologické procesy, kterými musí být tento plyn do atmosféry průběžně doplňován. Z výzkumu vyplývá, že procesy zodpovědné za obnovení metanu v ovzduší Titanu jsou lokální a občasné.
„Z našeho výzkumu vyplývá, že hledat náznaky unikajícího metanu pomocí sondy Cassini je obtížné a spíše bude vyžadovat nové kosmické sondy, které budou schopny najít lokální zdroje metanu,“ říká Jonathan Lunine, vědecký pracovník projektu Cassini na Cornell University, Ithaca, New York, jeden ze spoluautorů článku. „Stejně jako na Marsu, i zde to bude značně náročný úkol.“
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí