Po měsících plánování a testování kamerové sítě přišla chvíle, kdy se teorie proměnila v realitu. V květnu 2025 dorazilo vybavení dvou observačních stanic na chilské observatoře La Silla a El Sauce a český tým čekala instalace. Jak probíhalo samotné sestavování přístrojů v náročných podmínkách pouště Atacama, s jakými výzvami se naši pracovníci setkali, co všechno bylo potřeba udělat, aby se kamery i spektrografy rozběhly naplno, ale také jak na La Silla vaří? Nahlédněte s námi do zákulisí vědecké mise, která míří ke hvězdám – doslova.
V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.
Na počátku listopadu hvězdárna slavnostně otevřela novou budovu. Ta vyrostla na místě bývalých garáží v rámci projektu, jehož součástí byly největší změny v areálu hvězdárny za posledních zhruba 60 let. Cílem projektu Kulturní a kreativní centrum – Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. spolufinancovaným Evropskou unií a Národním plánem obnovy bylo vybudování nového regionálního kreativního centra atraktivního nejen pro návštěvníky, zejména studenty, ale také pro partnery i z jiných regionů, otevírající dveře další spolupráci a inovacím a prohloubení mezisektorové spolupráce nejen v regionu.
V roce 1665 italský astronom Giovanni Cassini pozoroval obří tmavou skvrnu na Jupiteru, kterou nazval „Permanent Spot“ (Trvalá skvrna). Přestože astronomové záhadně ztratili stopu po celá staletí, vždy jsme si mysleli, že původní „Permanent Spot“ by mohla být Velká rudá skvrna – masivní bouře v atmosféře Jupitera – kterou dnes známe.
No zřejmě jsme se mýlili. Nová studie Velké rudé skvrny naznačuje, že se s největší pravděpodobností jedná o novější, mladší bouři. Poté, co byla „Permanent Spot“ poprvé pozorována v 17. století, ztratili jsme o ní přehled. Poslední pozorování tohoto místa bylo v roce 1713. Uplynulo více než století, než jsme zahlédli nové místo – takové, které se shodou okolností nacházelo ve stejné zeměpisné šířce jako původní. Tato skvrna, objevená v roce 1831, je dnešní Velká rudá skvrna.
„Z měření velikostí a pohybů jsme usoudili, že je vysoce nepravděpodobné, že by současná Velká rudá skvrna pozorovanou sondou Cassini byla 'Trvalou skvrnou',“ říká Agustín Sánchez-Lavega, planetární vědec z University of Baskicko v Bilbau, Španělsko. „´Trvalá skvrna´ pravděpodobně zmizela někdy mezi polovinou 18. a 19. století; v takovém případě nyní můžeme říci, že životnost Rudé skvrny přesahuje 190 let.“
Sánchez-Lavega a jeho kolegové použili data týkající se změn Velké rudé skvrny v průběhu času a provedli počítačové simulace, aby zjistili, jak se mohl vír vytvořit. Hlavní teorií je nestabilita větru, která nakonec vytvořila „protáhlou atmosférickou buňku“, kterou dnes vidíme.
Co víme jistě o Velké rudé skvrně, je fakt, že se zmenšuje. Pozorování z roku 1879 určilo velikost skvrny na 39 000 kilometrů podél její nejdelší osy. Nyní je však podstatně menší. Tým provede další simulace, aby předpověděl, zda Velká skvrna nakonec zmizí stejně jako Trvalá skvrna Cassini – a možná se o několik století později znovu zrodí jako nový vír.
Výzkum týmu byl zveřejněn v časopise Geophysical Research Letters.
Zdroj: https://www.space.com/jupiter-great-red-spot-origin; https://www.sciencenews.org/article/jupiter-great-red-spot-shrinking a https://scitechdaily.com/jupiters-great-red-spot-study-reveals-its-not-the-same-storm-cassini-observed-in-1665/
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí