Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Hvězdárnu zde můžete sledovat pod jménem astro_hvm a mít tak sice méně odbornou, ale zato přístupnější formu informování nejširší veřejnosti o naší činnosti jako na dlani.
Tým astronomů z Carnegie Institution for Science vedený Scottem S. Sheppardem ohlásil zajímavý objev: nalezl 12 nových měsíců kroužících kolem obří plynné planety Jupiter. Jedná se o 11 „normálních“ vnějších měsíců a jeden označený jako „podivín“. Tím se zvýšil celkový počet známých Jupiterových satelitů na úctyhodných 79 – což je nejvíce ze všech planet Sluneční soustavy. Vědecký tým vypátral tyto souputníky již na jaře 2017, kdy byly pozorovány jako velmi vzdálená tělesa Sluneční soustavy v rámci projektu hledání možné planety za drahou Pluta.
„Jupiter se nacházel na obloze zrovna v blízkosti oblastí, ve kterých astronomové pátrali po extrémně vzdálených tělesech Sluneční soustavy, takže jsme byli schopni ve stejném okamžiku náhodou pátrat i po nových měsících planety Jupiter, kdy jsme hledali planety na samotném okraji naší planetární soustavy,“ říká Scott Sheppard.
Gareth Williams z International Astronomical Union’s Minor Planet Center použil získaná data o polohách pozorovaných měsíců k výpočtům oběžných drah těchto nových souputníků. „Bylo získáno několik pozorování k potvrzení skutečných drah objektů kolem planety Jupiter,“ říká Gareth Williams. „Avšak celý proces pozorování a výpočtů trval asi rok.“
Devět z nově objevených měsíců je součástí vzdálené vnější skupiny satelitů, které obíhají po retrográdních drahách, to znamená, že krouží v opačném směru, než rotuje planeta Jupiter. Tyto vzdálené retrográdní měsíce jsou zkoncentrovány minimálně do tří rozdílných dráhových uskupení a pravděpodobně představují pozůstatky tří kdysi větších mateřských těles, která byla zničena v důsledku kolizí s asteroidy, kometami či jinými měsíci. Nově objevené retrográdní měsíce oběhnou kolem Jupitera přibližně za dva roky.
Další dva z nově objevených měsíců jsou součástí bližší, vnitřní skupiny souputníků obíhajících na prográdních drahách, tj. stejným směrem, jakým rotuje planeta Jupiter. Všechny tyto vnitřní prográdní měsíce mají podobné vzdálenosti oběžných drah kolem Jupitera, a také sklony drah. Proto se astronomové domnívají, že se rovněž může jednat o fragmenty větších těles, která byla rozbita při srážkách. Tyto dva nové měsíce oběhnou kolem obří planety za dobu kratší než jeden rok.
„Náš další objev je ve skutečnosti podivným tělesem a obíhá po dráze, která se nepodobá žádnému jinému známému měsíci planety Jupiter,“ vysvětluje Scott Sheppard. „Je rovněž pravděpodobně nejmenším známým Jupiterovým měsícem – jeho průměr je menší než jeden kilometr.“
Tento nový „podivný“ měsíc je mnohem vzdálenější a má mnohem větší sklon dráhy než skupina prográdních satelitů. Jeden oběh kolem Jupitera vykoná přibližně za 1,5 roku. Na rozdíl od měsíců v bližší prográdní skupině měsíců tento nový podivný satelit (obíhající rovněž prográdně) se nachází na dráze, která křižuje trajektorie některých vzdálenějších retrográdních měsíců.
V důsledku toho může mnohem častěji docházet k čelním kolizím mezi „podivnými“ prográdními a retrográdními měsíci, protože se pohybují proti sobě. „Toto je velmi nestabilní situace,“ říká Scott Sheppard. „Čelní kolize by je rychle rozbily na kousky a rozmělnily jednotlivé úlomky doslova na prach.“ Je pravděpodobné, že rozmanitá seskupení oběžných drah měsíců, která vidíme v současné době, se zformovala v dávné minulosti v důsledku tohoto vynuceného mechanismu.
Astronomové se domnívají, že tento malý podivný prográdní měsíc by mohl být posledním zbývajícím pozůstatkem kdysi většího měsíce na prográdní dráze, který vznikl při čelní srážce se satelitem ze skupiny na retrográdní dráze. Pojmenování Valetudo (viz obrázek) bylo pro něj navrženo podle slavné vnučky římského boha Jupitera – bohyně zdraví.
Objasnění spletitého souboru vlivů, které tvarovaly v minulosti dráhy měsíců, může poučit astronomy o dřívějším dění ve Sluneční soustavě. Příkladem je zjištění, že nejmenší měsíce v různorodých skupinách drah kolem Jupitera jsou stále početné, z čehož vyplývá, že kolize, které je vytvořily, se musely odehrát až po období zformování planet, kdy Slunce již nebylo obklopeno rotujícím diskem plynu a prachu, z kterého se planety zrodily.
Protože velikosti těchto měsíců jsou v rozmezí jeden až tři kilometry, mohly by být velmi ovlivňovány okolním plynem a prachem. Pokud by tento surový materiál byl přítomen v době, kdy první generace Jupiterových měsíců kolidovala a vytvářela současné měsíce shromážděné v jednotlivých skupinách, odpor prostředí uplatněný zbývajícím plynem a prachem by byl dostačující, aby zajistil pohyb malých měsíců po spirále směrem k povrchu planety Jupiter. Jejich přítomnost ukazuje, že pravděpodobně vznikly až po rozptýlení tohoto prachoplynného disku.
Počáteční objevy většiny nových měsíců byly uskutečněny pomocí dalekohledu Blanco s objektivem o průměru 4 metry na Cerro Tololo Inter-American Observatory (CTIO) v Chile, který je řízen National Optical Astronomical Observatory of the United States. Dalekohled byl nedávno vybaven kamerou Dark Energy Camera, která je výkonným zařízením pro mapování velmi slabých objektů na noční obloze. Několik dalších dalekohledů bylo použito k potvrzení těchto objevů. Jednalo se například o Magellan telescope at Carnegie’s Las Campanas Observatory v Chile o průměru 6,5 m; Discovery Channel Telescope at Lowell Observatory Arizona o průměru 4 m; Subaru Telescope na Havaji o průměru 8 m; Gemini Telescope na Havaji o průměru 8 m a další.
Zdroj: https://carnegiescience.edu/news/dozen-new-moons-jupiter-discovered-including-one-%E2%80%9Coddball%E2%80%9D a http://www.sci-news.com/astronomy/twelve-new-jovian-moons-06212.html
autor: František Martinek