Nový výzkum zdvojnásobil stáří vesmíru na 26,7 miliardy let

Nová studie naznačuje, že vesmír může být starý až 26,7 miliardy let, což je téměř dvojnásobek obecně přijímaného stáří 13,7 miliardy roků. Nový model, zahrnující Zwickyho teorii unaveného světla a Diracovy vyvíjející se vazebné konstanty, by mohl vysvětlit existenci zralých malých galaxií vytvořených pouhých 300 milionů let po Velkém třesku a navrhnout revidovanou interpretaci kosmologické konstanty.

Nová studie navrhuje, že vesmír může být starý 26,7 miliardy let, což zpochybňuje široce přijímaný odhad 13,7 miliardy let založený na modelu Lambda-CDM. Náš vesmír by mohl být dvakrát tak starý, než jsou současné odhady, a to podle nové studie, která zpochybňuje dominantní kosmologický model a vrhá nové světlo na takzvaný „nemožný problém rané galaxie“.

„Náš nově navržený model prodlužuje dobu vzniku galaxie o několik miliard let, díky čemuž je vesmír starý 26,7 miliardy let, a nikoli 13,7, jak se dříve odhadovalo,“ říká autor Rajendra Gupta, mimořádný profesor fyziky na Přírodovědecké fakultě University of Ottawa.

Astronomové a fyzikové léta počítali stáří našeho vesmíru měřením času, který uplynul od Velkého třesku, a studiem nejstarších hvězd na základě rudého posuvu světla přicházejícího ze vzdálených galaxií. V roce 2021 tak bylo díky novým technikám a pokroku v technologii stáří našeho vesmíru pomocí modelu Lambda-CDM odhadnuto na 13,797 miliardy let.

Model Lambda-CDM (Lambda-Cold Dark Matter), známý také jako standardní model kosmologie, je v současnosti nejjednodušším a nejrozšířenějším modelem, který popisuje vývoj vesmíru od jeho nejranějších okamžiků až po současnost.

Mnoho vědců však bylo zmateno existencí hvězd, které se zdají být starší, než je odhadované stáří našeho vesmíru, a objevem raných galaxií v pokročilém stavu evoluce, který umožnil kosmický dalekohled Jamese Webba. Zdá se, že tyto galaxie, existující asi 300 milionů let po Velkém třesku, mají úroveň zralosti a hmotnosti, která je obvykle spojena s miliardami let kosmického vývoje. Navíc jsou překvapivě malé, což do rovnice přidává další tajemství.

Zwickyho teorie unaveného světla navrhuje, že rudý posuv světla ze vzdálených galaxií je způsoben postupnou ztrátou energie fotonů na obrovské kosmické vzdálenosti. Bylo však vidět, že je v rozporu s pozorováními. Přesto Rajendra Gupta zjistil, že „tím, že tato teorie může koexistovat s rozpínajícím se vesmírem, je možné reinterpretovat rudý posuv jako hybridní jev, spíše než čistě kvůli expanzi“.

Kromě Zwickyho teorie unaveného světla zavádí Gupta myšlenku vyvíjejících se „vazebných konstant“, jak předpokládal Paul Dirac. Vazebné konstanty jsou základní fyzikální konstanty, které řídí interakce mezi částicemi. Podle Diraca se tyto konstanty mohly v průběhu času měnit. Tím, že jim umožníme se vyvíjet, lze časový rámec pro formování raných galaxií pozorovaných Webbovým dalekohledem při vysokých rudých posuvech prodloužit z několika set milionů let na několik miliard let. To poskytuje schůdnější vysvětlení pokročilé úrovně vývoje a hmoty pozorované v těchto starověkých galaxiích.

Gupta navíc naznačuje, že tradiční výklad „kosmologické konstanty“, která představuje temnou energii odpovědnou za zrychlující se expanzi vesmíru, potřebuje revizi. Místo toho navrhuje konstantu, která odpovídá za vývoj vazebných konstant. Tato modifikace v kosmologickém modelu pomáhá řešit hádanku malých velikostí galaxií pozorovaných v raném vesmíru, což umožňuje přesnější pozorování.

Zdroj: https://scitechdaily.com/cosmic-paradigm-shift-new-research-doubles-universes-age-to-26-7-billion-years/

autor: František Martinek