Naši hvězdárnu navštívil dne 15. 5. 2025 Pavel Gabzdyl, přední popularizátor astronomie a největší fanoušek Měsíce. Mimo to, že nám přednesl krásnou přednášku Kosmická střelnice, jsme ho stihli i vyzpovídat.
Vznik hvězdárny ve Valašském Meziříčí byl úzce spjat s činností místních amatérských astronomů... . Projekt byl úspěšně dokončen v roce 1955 a stal se výsledkem úsilí, v němž hrála roli také jejich aktivní účast v České astronomické společnosti.
Hned v prvních dnech roku 2025 jsme dosáhli v rámci projektu velké modernizace Hvězdárny Valašské Meziříčí dalšího významného cíle. Po více než deseti letech můžeme změnit první příčku ve velikosti primárního zrcadla našeho největšího dalekohledu - od počátku roku 2025 patří půlmetrovému zrcadlovému dalekohledu typu Newton.
Mezinárodní tým astronomů zhotovil teplotní mapu pro kosmický prach vířící v jedné z nejstarších spirálních galaxií ve vesmíru, která nabízí nový pohled na rychlost růstu galaxie. Doposud byli vědci schopni měřit teplotu většiny vzdálených galaxií pouze v širších dimenzích, aniž by ukázali, jak se teploty v jednotlivých oblastech liší.
Tento výzkum, popsaný v článku nedávno publikovaném v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society (MNRAS), odhaluje jasné důkazy o změnách teploty ve vzdálené galaxii. To naznačuje existenci dvou jedinečných zdrojů tepla – gigantické černé díry v jádru galaxie a tepla generovaného nově vzniklými hvězdami v okolním rotujícím disku.
„Teplota prachu galaxie se může značně lišit podle toho, ve které oblasti se nachází,“ říká Takafumi Tsukui z Australské národní univerzity (ANU) v Canbeře, hlavní autor článku. „Ale většina měření teploty prachu pro vzdálené galaxie existovala v minulosti pro galaxie jako celek, a to kvůli omezenému rozlišení přístrojů.“
„Dokázali jsme změřit teplotu podle regionů, abychom mohli určit, kolik tepla pochází z jednotlivých zdrojů. Dříve bylo takové mapování většinou omezeno na blízké galaxie.“
Výzkum odhaluje jasný rozdíl mezi teplým prachem v centrální oblasti – kde teplo pochází ze supermasivní černé díry v galaxii – a chladnějším prachem ve vnější oblasti, který je pravděpodobně zahříván tvorbou nových hvězd.
Většina galaxií má ve středu supermasivní černou díru, o které se předpokládá, že roste zároveň s galaxií. Když plyn padá do černé díry, je zahříván srážkami rychle se pohybujících částic v blízkosti černé díry a někdy svítí jasněji než samotné hvězdné těleso galaxie.
„Zahřívací energie z černé díry odráží množství plynu, který je do ní přiváděn, a tedy rychlost růstu černé díry, zatímco tepelná energie z tvorby hvězd odráží počet hvězd nově vznikajících v galaxii – rychlost růstu galaxie,“ říká Takafumi Tsukui. „Tento objev poskytuje jasnější obrázek o tom, jak se galaxie a centrální masivní černé díry formují a rostou v raném vesmíru.“
Současný výzkum byl umožněn díky radioteleskopu Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA), který provozuje Evropská jižní observatoř (ESO) v Chile.
„Tato studie demonstruje schopnost podrobného mapování dalekohledem ALMA provozovaného ESO,“ řekla ředitelka Astro3D profesorka Emma Ryan-Weber. „ALMA je nejvýkonnější pole radioteleskopů pro měření milimetrového a submilimetrového záření. Je neuvěřitelné, že se ALMA dokáže podívat na 12 miliard let starou galaxii a rozdělit snímek na dvě složky – jednu z prachu zahřátého z centrální supermasivní díry a druhou z prachu ve vnější části hostitelské galaxie.“
autor: František Martinek