New Horizons: v půli cesty k Plutu

Letící vesmírem rychlostí téměř 1,5 miliónu km za den překonala sonda NASA s názvem New Horizons (start 19. 1. 2006) již polovinu své cesty k Plutu – k hlavnímu cíli svého výzkumu. V nedávné době se „vzbudila“ a v průběhu několika měsíců se porozhlédne kolem sebe.

„Naše sonda se nachází velmi daleko v exotickém prostředí, uprostřed prázdnoty,“ říká Hal Weaver (Johns Hopkins University), vědecký pracovník projektu New Horizons. „A máme toho nyní hodně na práci.“

Je to mimořádná příležitost vyzkoušet přístroje na palubě sondy New Horizons ještě před tím, než v roce 2015 dosáhne Pluta. „Nesmíme zmeškat jediný vzácný okamžik při průletu kolem Pluta,“ říká Weaver. „Proto prověřujeme všechno, abychom si byli jisti, že veškerá technika bude nakonec fungovat tak, jak má.“

Devět zkušebních týdnů bylo zahájeno 25. května 2010. Letový plán kontrol důkladně prověří a překalibruje všech 7 vědeckých přístrojů na palubě sondy. Nejprve přijde na řadu LORRI (Long-Range Reconnaissance Imager), jeden z největších dalekohledů, jaký se kdy nacházel v meziplanetárním prostoru.

„Čtrnáctého července 2015, což je datum největšího přiblížení, budeme schopni rozlišit na povrchu Pluta útvary menší než fotbalové hřiště,“ říká Weaver. „To je přibližně 300krát lepší rozlišení, než jakého bylo možné doposud dosáhnout.“

Dalekohled LORRI bude pracovat společně s aparaturou Ralph, což je spektrometr zkonstruovaný k výzkumu povrchu Pluta v oboru viditelného světla a infračerveného záření. Přístroj Ralph bude zjišťovat teplotu na povrchu Pluta, jeho barvu a chemické složení.

„V průběhu současných testů namíříme oba přístroje (LORRI a Ralph) na nějaký objekt na obloze, abychom si ověřili, že mohou pracovat společně a dosáhnout maximální citlivosti. Protože sonda New Horizons je v současné době velmi daleko od velkých těles, musíme namířit kamery za účelem jejich prověrky na hvězdné pole.“

Po průletu kolem Pluta v roce 2015 se bude tato trpasličí planeta jevit při zpětném pohledu sondy New Horizons jako ubývající srpek. Hal Weaver předpokládá, že v průběhu této fáze výzkumu by mohl dalekohled LORRI být schopen zaznamenat zákal ve vysoké atmosféře Pluta či alespoň poskytnout důkazy přítomnosti kryo-vulkanismu (tj. vulkanismu, který chrlí materiál v podobě studeného ledu místo horkého magmatu) na povrchu Pluta.

„Během průletu kolem Neptunu v roce 1989 zaregistrovala kosmická sonda Voyager 2 tmavé pruhy na měsíci Triton, které vypadají, jako by byly produkovány gejzíry, chrlícími špinavé částice zmrzlého dusíku. Něco podobného bychom snad mohli zaznamenat na Plutu.“

Když bude v roce 2015 sonda New Horizons prolétávat stínem vrženým Plutem, ultrafialový spektrometr s názvem Alice se bude „dívat“ zpět na Slunce skrz atmosféru Pluta. Tímto způsobem bude možné zjistit, jaké molekuly absorbují sluneční záření v atmosféře trpasličí planety a takto určit její složení.

„Víme, že extrémní jasnost Slunce může způsobit problémy pro naše přístroje. Proto vystavíme přístroje sondy do stejné polohy vůči slunečnímu záření již během současných zkoušek, abychom zjistili, zda budeme opravdu schopni tímto způsobem pozorovat a jaké informace mohou být získány."

Kamery a spektrometry nebudou jedinými pracujícími přístroji. Například aparatura REX (Radio Science Experiment) bude detekovat a studovat rovněž rádiové signály přicházející z pozemní sledovací sítě NASA Deep Space Network. „Dráha těchto signálů se bude zakřivovat při průchodu atmosférou Pluta, čímž nás budou mj. informovat o její hustotě a tloušťce.“

Vědecký tým počítá s tím, že výsledky prověrek budou pro všechny systémy uspokojující. „Vkládáme velké naděje do této mise,“ uzavírá Weaver. „Pluto nás očekává.“

Zdroj: http://www.physorg.com/news196084488.html

autor: František Martinek