S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Pluto může pod ledovým povrchem ukrývat oceán kapalné vody. Pravděpodobně i další tělesa v mrazivých oblastech naší Sluneční soustavy mohou rovněž ukrývat podpovrchové oceány, které by mohly poskytovat vhodné podmínky pro život.
Teplota na povrchu Pluta se udržuje kolem -230 °C, avšak astronomové již dlouhou dobu přemýšlejí o tom, zda tato trpasličí planeta může být zahřívána vnitřním teplem k vytvoření kapalného prostředí pod povrchovou ledovou kůrou.
Guillaume Robuchon a Francis Nimmo (University of California, Santa Cruz) prohlašují, že existuje určitá naděje. Podle jejich výpočtů závisí existence zdejšího oceánu na dvou parametrech: na množství radioaktivního draslíku v kamenném jádru Pluta a na vrstvě ledu, která oceán pokrývá.
Měření hustoty naznačují, že kamenné jádro představuje asi 40 % objemu trpasličí planety Pluto. Pokud jádro obsahuje radioaktivní draslík 40 alespoň v počtu 75 atomů z miliardy přítomných částic, jeho rozpad může produkovat dostatečné množství tepla k tání části vrstvy ledu, který je pravděpodobně tvořen směsí dusíku a vody.
„Jádro Pluta by mohlo obsahovat přinejmenším toto odhadované množství draslíku, a možná ještě větší,“ říká William McKinnom (Washington University, St Louis, Missouri). Poukazuje na to, že Země, která se pravděpodobně zformovala s menším množstvím těkavých látek v důsledku menší vzdálenosti od Slunce (a tedy za vyšší teploty), má minimálně 10krát vyšší koncentraci draslíku ve svém jádru.
Avšak pouhá přítomnost zdroje tepla není dostačující podmínkou k dlouhodobému udržení oceánů. Teplo přicházející z jádra je spouštěcím elementem konvekce (proudění) v okolním ledu, avšak pokud bude konvekce příliš rychlá, teplo zkrátka unikne do kosmického prostoru ještě předtím, než dojde k natavení ledu.
Viskozita ledu závisí na velikosti jednotlivých ledových částeček – čím menší ledová zrníčka, tím snadněji led teče. Tuto charakteristiku nelze měřit na dálku ze Země, avšak tvar Pluta by mohl odhalit důkazy přítomnosti oceánu. Rotace Pluta se zpomaluje v důsledku gravitačního působení jeho velkého měsíce Charona. Rychle rotující těleso má větší rovníkový průměr, avšak vše ještě závisí na struktuře nitra, na přítomnosti nebo nepřítomnosti vrstvy kapalné látky. Kosmická sonda NASA s názvem New Horizons by měla pořídit detailní snímky tvaru trpasličí planety Pluto při průletu v červenci 2015 a pomoci tak odhalit toto její tajemství.
Další vzdálená ledová tělesa mohou rovněž vlastnit oceány, což by mohlo znamenat, že vnější oblast Sluneční soustavy je potenciálně zralá pro život. „Je velmi vzrušující pomyšlení, že tyto trpasličí planety mohou mít biologický potenciál,“ říká Alan Stern, vědecký vedoucí projektu New Horizons.
Zdroj: http://www.newscientist.com/article/mg21128303.900-plutos-icy-exterior-may-conceal-an-ocean.html
autor: František Martinek