Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Hvězdárnu zde můžete sledovat pod jménem astro_hvm a mít tak sice méně odbornou, ale zato přístupnější formu informování nejširší veřejnosti o naší činnosti jako na dlani.
Fyzik a futurista Freeman Dyson (který mj. předpověděl, že důkaz o existenci mimozemských civilizací bude získán do roku 2056) řekl, že bychom měli mimozemský život hledat tam, kde je jeho objev nejsnadnější, i když podmínky zde nebudou ideální pro život v podobě, jak jej známe na Zemi. Zvláště pak říká, že kosmické sondy mohou hledat květiny podobné těm, které byly objeveny v arktických oblastech Země – a to na ledových měsících ve vnějších oblastech Sluneční soustavy.
„Chtěl bych říci, že strategie hledání života ve vesmíru by měla být zaměřena na pátrání po tom, co je pozorovatelné, a nikoliv po tom, co je pravděpodobné,“ řekl Dyson na konferenci v Cambridge, Massachusetts. „Máme v této oblasti tendenci vymýšlet teorie a odhadovat, co je pravděpodobné. Ve skutečnosti naše odhady budou s největší pravděpodobností chybné,“ dodává Dyson. „Nikdy nebudeme mít tak velkou fantazii jako příroda.“
Freeman Dyson předpokládá, že kosmická sonda by mohla pátrat po projevech života na ledem pokrytém Jupiterově měsíci Europa, což je realizovatelné a o čemž se již uvažuje.
Praskliny v ledu
Europa, která obsahuje obrovský oceán kapalné vody pod ledovým povrchem, je již dlouho terčem astrobiologů, kteří předpokládají, že by v jeho vodním prostředí mohly být podmínky vhodné pro život.
Avšak odebrat vzorky z hlubin ledového měsíce by bylo velmi obtížné. Odhady tloušťky ledové kůry se pohybují v rozmezí 1 až 100 km. Život by mohl být pozorovatelný z obíhající kosmické sondy, avšak musí pozorovat místa v prasklinách a jejich okolí, kde je povrch měsíce v kontaktu s vnitřním prostředím.
Parabolické květiny
Život může mít podobu květů ve tvaru paraboly, která soustřeďuje velmi slabé světlo dopadající na Europu. Květiny takovýchto tvarů (viz obrázek v úvodu článku) byly na Zemi objeveny v arktických oblastech, kde se rostliny vyvinuly díky drsným klimatickým podmínkách k maximálnímu využívání sluneční energie.
Arktický mák a další květiny, rostoucí ve vysokých zeměpisných šířkách, mají parabolický tvar květů, které soustřeďují sluneční světlo na reprodukční části v jejich středu. Fyzik Freeman Dyson předpokládá, že takovéto rostliny se mohly vyvinout i na jiných tělesech.
Květiny na Europě by mohly být detekovány prostřednictvím jevu zvaného retroreflexe (zpětný odraz), při němž se světlo odráží zpět ke svému zdroji, říká Dyson. Tento optický jev byl použit například při konstrukci silničních značek, a také při konstrukci zrcadel laserového odražeče, který američtí astronauti zanechali na povrchu Měsíce.
Ačkoliv Dysonovy „sluneční květiny“ mohou existovat na Europě, mohou být pravděpodobně rozšířeny kdekoliv ve Sluneční soustavě. „Můžete si představit, že zde máte květiny, které jsou vyživovány zdola a které se mohly rozšířit podél prasklin v ledu,“ říká Dyson.
Dobrý cíl
John Baross (University of Washington, Seattle) říká, že respektuje názory Dysona, protože „přemýšlí nevázaně a je vždy provokativní“.
„Ačkoliv bych mohl zamítnout jeho myšlenky, mnohdy změním svůj vlastní předjímaný názor na předmět zájmu. Nyní mě přivedl k přemýšlení o životě na Europě.”
Baross si myslí, že Europa je druhým nejpravděpodobnějším místem ve Sluneční soustavě po Marsu, způsobilým být nositelem života, jak jej známe na Zemi. Ale také říká, že zatím nemáme dostatečné důkazy, že na ledovém měsíci Europa existuje hydrotermální aktivita, která by mohla poskytovat energii a nejdůležitější chemické látky, nezbytné pro život.
Velmi radikální
O názoru Dysona na výskyt rostlin na Europě říká, že se jedná o velmi „radikální myšlenku“. „Na Zemi se kvetoucí rostliny vyvíjely během období křídy před 144 až 65 milióny roků a staly se rozmanité díky společnému vývoji s hmyzem… Já bych nezahrnoval kvetoucí rostliny na seznam forem života, po kterých máme ve vesmíru pátrat.“
„Jakýkoliv druh fotosyntézy na Europě by se měl nacházet v hlubinách, chráněný před vysokou radiací bombardující ledový povrch, který tlumí dopadající světlo,“ říká Baross. Bylo by užitečné realizovat mnohem komplexnější pozorování a analýzy některých částí povrchu včetně hlubokých prasklin, jejichž okolí je zbarveno dohněda. Jedná se o materiál, který byl v důsledku geologické aktivity dopraven na ledový povrch měsíce. „Mohli bychom tak získat důkazy přítomnosti biologických projevů nebo velmi zajímavých chemických sloučenin.“
Europa bude jedním ze dvou velmi důkladně studovaných měsíců planety Jupiter (společně s Ganymedem) pomocí kosmických sond, které jsou připravovány ve spolupráci NASA a ESA. Výzkum měsíců by měl být zahájen po příletu k Jupiteru v roce 2026. Pokud bude objeven život na Europě, pak nejspíše v jeho vodním prostředí. Na povrchu měsíce, který nemá atmosféru a kde je teplota hluboko pod nulou, si případní budoucí kosmonauti kytičku arktických máků zřejmě nenatrhají.
Zdroj: http://www.newscientist.com/article/dn17078-could-flowers-bloom-on-icy-moon-europa.html
autor: František Martinek