Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Hvězdárnu zde můžete sledovat pod jménem astro_hvm a mít tak sice méně odbornou, ale zato přístupnější formu informování nejširší veřejnosti o naší činnosti jako na dlani.
Dne 23. 4. 2014 detekovala družice NASA s názvem SWIFT silnou, žhavou a dlouho trvající sekvenci hvězdných erupcí, jaká doposud nebyla pozorována u blízkých hvězd typu červeného trpaslíka. Počáteční výbuch z této zaznamenané série explozí byl více jak 10 000krát silnější než doposud pozorované největší sluneční erupce. V maximu erupce bylo dosaženo teploty 200 000 000 °C, což je více než dvanáctinásobek teploty uvnitř Slunce.
„Supererupce“ začala na jedné z hvězd v binárním systému známém jako DG Canum Venaticorum (v souhvězdí Honících psů), zkráceně DG CVn, která je od nás vzdálena 60 světelných roků. Obě hvězdy jsou velmi slabí červení trpaslíci s hmotnostmi a rozměry odpovídajícími zhruba třetině Slunce. Obíhají navzájem jedna kolem druhé v trojnásobku vzdálenosti Země od Slunce, což je příliš blízko na to, aby družice SWIFT mohla určit, na které hvězdě došlo k erupci.
„Tato soustava byla studována velmi zřídka, protože není na seznamu hvězd způsobilých produkovat velké erupce,“ říká Rachel Osten, astronomka ze Space Telescope Science Institute v Baltimore a zástupkyně vědeckého projektanta NASA pro kosmický dalekohled JWST, který je nyní ve výrobě. „Nevěděli jsme, že DG CVn patří mezi hvězdy s produkcí mimořádných erupcí.“
Většina hvězd nacházejících se do vzdálenosti 100 světelných roků od Sluneční soustavy, je, podobně jakou Slunce, středního stáří. Avšak zhruba tisícovka mladých červených trpaslíků se zrodila někde jinde a putuje skrz naši oblast. Tyto hvězdy dávají astronomům nejlepší příležitost k detailnímu studiu aktivity o vysokých energiích, tak typické pro doprovodné mladé hvězdy. Astronomové odhadli, že DG CVn vznikla přibližně před 30 milióny roků, což je kratší doba než 0,7 % stáří naší Sluneční soustavy.
Jasnost hvězdy ve viditelném a ultrafialovém světle měřená současně pozemními dalekohledy a dalekohledem Optical/Ultraviolet Telescope na palubě družice SWIFT, vzrostla 10krát, respektive 100krát. V takových případech dochází ke zjasnění objektu napříč elektromagnetickým spektrem, počínaje rádiovým zářením přes viditelné a ultrafialové světlo až po rentgenové záření.
Největší sluneční erupce zařazujeme do třídy X (extraordinary) na základě jejich rentgenové emise. „Největší sluneční erupci jsme zaznamenali v listopadu 2003 a dostala označení X 45,“ vysvětluje Stephen Drake (NASA, Goddard Space Flight Center). „Avšak erupce na hvězdě DG CVn, pokud bychom ji pozorovali ze stejné vzdálenosti, jako je mezi Zemí a Sluncem, byla by přibližně 10 000krát silnější – v používané stupnici by obdržela přibližně označení X 100 000.“
Avšak to není všechno. Tři hodiny po první explozi, kdy došlo k poklesu rentgenového záření, následovala další exploze přibližně stejné intenzity. Během následujících 11 dnů družice SWIFT detekovala řadu po sobě jdoucích slabých erupcí. Teprve po 20 dnech se situace uklidnila a poklesla na normální úroveň rentgenového záření.
autor: František Martinek