V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.
Na počátku listopadu hvězdárna slavnostně otevřela novou budovu. Ta vyrostla na místě bývalých garáží v rámci projektu, jehož součástí byly největší změny v areálu hvězdárny za posledních zhruba 60 let. Cílem projektu Kulturní a kreativní centrum – Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. spolufinancovaným Evropskou unií a Národním plánem obnovy bylo vybudování nového regionálního kreativního centra atraktivního nejen pro návštěvníky, zejména studenty, ale také pro partnery i z jiných regionů, otevírající dveře další spolupráci a inovacím a prohloubení mezisektorové spolupráce nejen v regionu.
Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
Horniny, které se na červenooranžovém povrchu Marsu jevily jako světlé fleky, jsou nyní nejnovějším důkazem toho, že oblasti této planety mohly kdysi podporovat oázy s vlhkým podnebím a silnými dešti srovnatelnými s tropickým podnebím na Zemi.
Horniny objevené roverem NASA s názvem Perseverance jsou bílý kaolinitový jíl bohatý na hliník, který se na Zemi tvoří poté, co se horniny a sedimenty v důsledku milionů let vlhkého a deštivého klimatu vyplaví ze všech ostatních minerálů.
Tyto závěry zveřejnil 1. prosince 2025 v recenzovaném vědeckém časopise Communications Earth & Environment hlavní autor studie Adrian Broz, postdoktorandský výzkumný pracovník Purdue University v laboratoři Briony Horganové, dlouhodobé plánovačky mise roveru Perseverance a profesorky planetárních věd na katedře věd o Zemi, atmosféře a planetách na Purdue College of Science.
„Jinde na Marsu patří horniny, jako jsou tyto, pravděpodobně k nejdůležitějším výchozem, které jsme z oběžné dráhy viděli, protože je tak těžké je formovat,“ řekla Horganová. „Potřebujete tolik vody, že si myslíme, že by to mohlo být důkazem starověkého teplejšího a vlhčího klimatu, kde po miliony let pršelo.“
Adrian Broz uvedl, že tropické podnebí, jako jsou deštné pralesy, je nejběžnějším prostředím pro nalezení kaolinitu na Zemi.
„Když tedy vidíte kaolinit na místě, jako je Mars, který je neúrodný, studený a rozhodně bez kapalné vody na povrchu, říká nám to, že kdysi tam bylo mnohem více vody než dnes,“ řekl Adrian Broz, postdoktorandský spolupracovník na roveru Perseverance.
Úlomky kaolinitu, které se vyskytují od oblázků po balvany, jsou nejnovějšími malými střípky do širší debaty o klimatu Marsu před miliardami let. Počáteční zkoumání přístroji SuperCam a Mastcam-Z roveru Perseverance byly použity k porovnání kaolinitu s podobnými horninami nalezenými na Zemi. Marsovské úlomky by mohly poskytnout významný vhled nejen do minulých fází vývoje prostředí planety, ale také do toho, jak se Mars dostal do svého současného neúrodného stavu.
Horganová uvedla, že i kaolinit nese své vlastní tajemství. V blízkosti se nenachází žádný větší výchoz, odkud by světlé horniny mohly pocházet, přestože jsou rozptýleny po trase mise, kterou Perseverance sleduje od přistání v kráteru Jezero v únoru 2021. V kráteru se dříve nacházelo jezero asi dvakrát větší než jezero Tahoe.
„Je zřejmé, že zaznamenávají neuvěřitelnou vodní událost, ale odkud se vzaly?“ řekla Horganová. „Možná je do kráteru Jezero spláchla řeka, která vytvořila deltu, nebo je do Jezera vrhl náraz a jsou tam jen rozptýleny. Nejsme si úplně jisti.“
Satelitní snímky objevily rozsáhlé výchozy kaolinitu v jiných oblastech Marsu. „Dokud se k těmto velkým výchozům nedostaneme s roverem, jsou tyto malé kameny naším jediným důkazem o tom, jak se tyto horniny mohly vytvořit,“ řekla Horganová. „A v tuto chvíli důkazy v těchto horninách skutečně ukazují na tento druh starověkého teplejšího a vlhčího prostředí.“
Broz porovnal vzorky kaolinitu z Marsu, které zkoumal Perseverance, se vzorky hornin nalezenými v lokalitách poblíž San Diega v Kalifornii a v Jižní Africe. Horniny z obou planet si byly velmi podobné.
Kromě tropického klimatu s vysokým výskytem dešťů Broz uvedl, že kaolinit na Zemi vzniká také v hydrotermálním systému, kdy je hornina vyplavována horkou vodou. Tento proces však vytváří v hornině jiný chemický podpis než vyplavování při nižších teplotách deštěm po tisíce až miliony let. Řekl, že k porovnání scénáře hydrotermálního vyplavování s horninami na Marsu byly použity soubory dat ze tří různých lokalit.
Horniny na Marsu, jako je kaolinit, jsou časovou schránkou, která potenciálně obsahuje informace z doby před miliardami let o historii environmentálních podmínek na planetě.
„Veškerý život využívá vodu,“ uzavírá Broz. „Když tedy přemýšlíme o možnosti, že by tyto horniny na Marsu představovaly prostředí ovlivňované dešti, je to opravdu neuvěřitelné a obyvatelné místo, kde by život mohl vzkvétat, pokud na Marsu někdy existoval.“
Zdroj: https://www.purdue.edu/newsroom/2025/Q4/findings-suggest-red-planet-was-warmer-wetter-millions-of-years-ago/ a https://scitechdaily.com/mars-was-once-a-tropical-oasis-new-study-suggests/
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí