Na počátku ledna tohoto roku organizovala hvězdárna pro členy astronomického kroužku školní kolo astronomické olympiády v kategorii EF (8. a 9. třída.). Za necelých 60 minut museli její účastníci odpovědět na cca 20 otázek a vypočítat několik příkladů. Tak například museli znát termíny jako radiant, atmosférická refrakce anebo Langrandeův bod. Matematicky pak měli zvládnout např. výpočet rychlosti vzdalování hvězdy.
Od září 2022 bude Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. nabírat nové zájemce do Klubu nadaných dětí, který zde funguje pod záštitou Dětské mensy již od roku 2019.
Ve školním roce 2022/2023 otevíráme klub pro děti, které budou v tomto školním roce navštěvovat 3. – 5. třídu ZŠ.
Touha prozkoumat stratosféru a její vliv nejen na živé organismy stojí za projektem s názvem Společně na hranici vesmíru. Jeho cílem je vytvořit, podpořit a udržet malé vývojové a výzkumné týmy složené z techniků a výzkumníků z obou stran česko-slovenské hranice. Projekt jsme začali realizovat v listopadu 2020 a i přes nepřízeň okolních podmínek, úspěšně pokračuje.
Vlastně ano. Ale ne tak, jak ji zažíváme tady na Zemi. Na Měsíci se voda nachází po celém povrchu, ale je to hlavně ve formě ledu a ne v podobě kaluží kapalné vody. Některá místa mají více vody než jiná. Na pólech Měsíce jsou oblasti, kam nikdy nedopadá žádné sluneční světlo, a proto jsou extrémně chladné. Těmto oblastem říkáme trvale zastíněné oblasti a mohlo by v nich být hodně ledu. Led uvnitř těchto oblastí může být smíchán s měsíční půdou, pohřben hluboko pod povrchem, nebo to může být vrstva čistého ledu.
Mimo tato extrémně chladná místa je na Měsíci mnohem méně vody, ale stále tam existuje. Místa na Měsíci, která jsou ozářena slunečním světlem, zažívají extrémní změny teploty až o 300 °C. To ztěžuje přežití vody na sluncem zalitém Měsíci, ale voda, která přežije, se nepodobá žádné vodě, která se nachází na Zemi.
Ale co to znamená? Představte si, že máte hrst písku a rozprostřete jeho zrnka tak daleko od sebe, že se žádné zrnko nebude jiného zrnka dotýkat. Jednotlivé zrnko písku představuje jedinou molekulu vody. A to je to, co pozorujeme na sluncem zalitém povrchu Měsíce. Sluncem osvětlený Měsíc má však 100krát méně vody než poušť Sahara, ale póly Měsíce mohou obsahovat tuny ledu.
Je tedy na Měsíci voda? Ano. A jednoho dne mohou budoucí astronauti těžit tuto vodu a používat ji jako pitnou vodu, dýchatelný kyslík nebo raketové palivo, aby nás rakety dopravily dále do Sluneční soustavy. Těžba této vody je kritickou součástí budoucího lidského průzkumu hlubokého vesmíru, a proto náš rover VIPER (Volatiles Investigating Polar Exploration Rover) přistane na jižním pólu Měsíce, aby hledal led a další potenciální zdroje a určil, jaký je jejich původ.
NASA si u společnosti Astrobotic z Pittsburghu objednala dopravu vozítka VIPER na povrch Měsíce, kde bude hledat vodní led a další suroviny. Tyto poznatky umožní lépe porozumět původu a rozložení vody na Měsíci. Bude také možné určit, jak nejlépe tyto zdroje vytěžit pro budoucí pilotované průzkumné mise. Původně se očekávalo, že firma Astrobotic doručí VIPER na Měsíc v listopadu 2023, ovšem NASA nyní požádala firmu Astrobotic a tým zodpovědný za misi VIPER o změnu termínu dopravy roveru na lunární povrch na listopad 2024.
Experti zodpovědní za tuto misi se nyní zaměřili na stavbu vozítka, které má být spojeno s lunárním landerem Griffin od firmy Astrobotic, aby následně celá sestava odstartovala na raketě Falcon Heavy od SpaceX. Cesta na Měsíc proběhne v rámci programu CLPS (Commercial Lunar Payload Services), který NASA zavedla pro dopravu nejrůznějších nákladů na povrch Měsíce s využitím komerčních lunárních landerů.
Tato mise mapující místní zdroje tedy posune NASA o významný kus blíže k dlouhodobému cíli v podobě dlouhodobé přítomnosti lidí na Měsíci. Vědci zároveň získaná data využijí k prohloubení dosavadních znalostí o původu lunární vody.
Zdroj: https://www.nasa.gov/feature/is-there-water-on-the-moon-we-asked-a-nasa-scientist-episode-27; https://scitechdaily.com/we-asked-a-nasa-scientist-is-there-water-on-the-moon/ a https://www.nasa.gov/viper/overview
autor: František Martinek