Naši hvězdárnu navštívil dne 15. 5. 2025 Pavel Gabzdyl, přední popularizátor astronomie a největší fanoušek Měsíce. Mimo to, že nám přednesl krásnou přednášku Kosmická střelnice, jsme ho stihli i vyzpovídat.
Vznik hvězdárny ve Valašském Meziříčí byl úzce spjat s činností místních amatérských astronomů... . Projekt byl úspěšně dokončen v roce 1955 a stal se výsledkem úsilí, v němž hrála roli také jejich aktivní účast v České astronomické společnosti.
Hned v prvních dnech roku 2025 jsme dosáhli v rámci projektu velké modernizace Hvězdárny Valašské Meziříčí dalšího významného cíle. Po více než deseti letech můžeme změnit první příčku ve velikosti primárního zrcadla našeho největšího dalekohledu - od počátku roku 2025 patří půlmetrovému zrcadlovému dalekohledu typu Newton.
Mars, tajemná rudá planeta, už dlouho fascinuje lidstvo svou drsnou, zdánlivě pustou krajinou. Dnes je to chladný a suchý svět – stín své kdysi živé minulosti. Ale co když se na této pusté ploše kdysi nacházely tryskající řeky, rozlehlá jezera a dokonce i srážky, podobně jako na rané Zemi? Převratný objev roveru Curiosity, který nalezl překvapivě vzácný minerál zvaný siderit, nejen mění naše představy o dávném Marsu, ale nabízí také hluboký pohled na vývoj planetárního klimatu a možná i varovný příběh pro náš svět.
V nedávném díle pořadu SETI Live Ben Tutolo, docent na univerzitě v Calgary a vědec zapojený do týmu roveru Curiosity, odhalil, že nenápadný uhličitan železnatý – siderit – je klíčem k odhalení tajemství atmosféry Marsu.
Mars: Příběh dvou podnebí
Mars je dnes převážně zobrazován jako pustá, zmrzlá pustina. Geologické důkazy však již dlouho naznačují něco jiného – minulost, v níž se hojně vyskytovala kapalná voda. Aby však mohla kapalná voda existovat, potřeboval Mars podstatně teplejší klima, udržované mnohem hustší atmosférou plnou oxidu uhličitého. Současné odhady naznačují, že hladina CO2 musela být tisíckrát vyšší, než jaká je na Marsu pozorována dnes.
Záhadou pak bylo: co se stalo se vším tím CO2? Vědci věděli, že část určitě unikla do vesmíru. Významná část atmosférické skládačky, mechanismus zachycování obrovského množství atmosférického uhlíku v kůře planety, však zůstávala na Marsu z velké části neprokázána. Zde začíná příběh sideritu.
Nečekaný nález roveru Curiosity v kráteru Gale
Mise Curiosity na Marsu vedla k zajímavému objevu. Při vrtání do známých vrstev v oblasti Mount Sharp v kráteru Gale objevila překvapivého společníka: siderit, uhličitan železnatý.
Množství sideritu bylo ohromující, v některých vzorcích dosahovalo až 10,5 %. Jednalo se o významnou mineralogickou složku, která byla zjištěna v 90 metrech horninových vrstev. Ještě pozoruhodnější bylo, že orbitální mapování, které využívá spektroskopické přístroje (nástroje analyzující světlo k určení složení materiálu) k dálkovému průzkumu povrchu Marsu, ji zcela přehlédlo. To podtrhuje nezastupitelnou roli průzkumu na místě a in-situ analýzy, kterou může poskytnout pouze rover jako Curiosity.
Proč je siderit tak významným objevem?
Na Zemi je nám známý kalcit (uhličitan vápenatý), který tvoří rozsáhlá ložiska vápence. Jedná se o základní kámen dlouhodobého koloběhu uhlíku na Zemi: sopečný CO2 se dostává do atmosféry, rozpouští se ve vodě a nakonec se vysráží ve formě vápence, který v sobě uzamyká uhlík. Na Marsu bohatém na železo je očekávaným ekvivalentem siderit.
Objev sideritu vedle vysoce rozpustných solí síranu hořečnatého silně naznačuje jejich vznik vypařováním. To poskytuje rozhodující důkaz o podobném procesu zadržování uhlíku (procesu zachycování a ukládání atmosférického uhlíku) na Marsu. Potvrzuje, že sopečný CO2 na raném Marsu neunikal jen tak do vesmíru; značná část se rozpouštěla ve vodě a poté byla uzamčena v horninách jako siderit. Tento mechanismus poskytuje hmatatelné vysvětlení, jak mohl Mars ztratit svou hustou atmosféru bohatou na CO2 a přejít do současného suchého stavu.
Lekce z Marsu: Varování před klimatem na Zemi
Objev marťanského sideritu představuje jedinečný experiment planetárního měřítka, z něhož plyne hluboké poučení pro Zemi, zejména v souvislosti s naší současnou klimatickou krizí. Tutolo, který má zkušenosti s pozemským řešením zachycování uhlíku, vyvodil nápadné paralely. Na Zemi vědci aktivně zkoumají metody zachycování CO2 v horninách s cílem zmírnit klimatické změny. Marťanský příklad, zachovaný po miliardy let, ukazuje dlouhodobou stabilitu zachycených uhličitanů.
Marťanský příběh je však také důrazným varováním. Dlouhodobý koloběh uhlíku na Zemi udržuje obyvatelnou teplotu po miliardy let. Osud Marsu však ukazuje extrémní křehkost obyvatelnosti planet. Křehká rovnováha mezi příjmem a výdejem CO2 se snadno naruší. Mírná nerovnováha může v geologickém časovém měřítku vést ke katastrofickým klimatickým změnám, jaké zažil Mars.
Lidské technologie dnes vnášejí do atmosféry nebývalou rychlostí CO2, který daleko přesahuje přirozenou schopnost planety vyrovnávat ho. Poučení z Marsu je jasné: i zdánlivě malé poruchy koloběhu uhlíku mohou vést k dramatickým a nevratným změnám klimatu planety.
Hledání života, a nejen to
Objev sideritu má také významné důsledky pro hledání života. Pokud na Marsu panovaly teplé a vlhké podmínky po dobu jedné miliardy let po jeho vzniku, představuje toto období ideální podmínky pro vznik a vývoj života. Budoucí mise zaměřené na sběr vzorků pro návrat na Zemi by měly upřednostnit horniny z tohoto období.
Tento objev navíc rozšiřuje náš pohled na obyvatelnost exoplanet. Mars, který je zdánlivě „příliš daleko“ od Slunce na to, aby byl obyvatelný, měl zjevně období, kdy na něm byla voda v kapalném stavu. To naznačuje, že tradiční „zlatá zóna“ pro obyvatelnost může být pružnější, než se dosud předpokládalo.
Za úspěch tohoto objevu vděčí Curiosity neuvěřitelnému souboru přístrojů, zejména rentgenovému difrakčnímu přístroji ChemMin, jedinému svého druhu, který kdy byl použit na jiné planetě. Jeho schopnost nejen identifikovat minerály, ale také přesně kvantifikovat jejich složení, byla zásadní pro potvrzení čistoty a množství sideritu.
Příběh Marsu není jen o vzdáleném, mrtvém světě; je to hluboký příběh o obyvatelnosti planet, který hluboce rezonuje s naší vlastní existencí.
Zdroj: https://www.seti.org/marss-ancient-carbon-cycle-how-rocks-mars-tell-story-vanishing-climate a https://photojournal.jpl.nasa.gov/catalog/PIA26554
autor: František Martinek