Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
V letošním roce uplynulo 100 let od narození Ing. Bohumila Malečka CSc., který působil na hvězdárně ve Valašském Meziříčí v letech 1961-1989 nejen jako ředitel, ale i jako odborný pracovník a organizátor sítě pozorovatelů zákrytů hvězd tělesy sluneční soustavy. Vystudovaný geoget se specializací na astronomickou geodézii.
Analýza 260 miliónů roků trvání hlavních geologických událostí vedla k odhalení opakujících se období dělících od sebe v průměru 27,5 miliónu roků. Geologická aktivita na Zemi se objevuje v opakujícím se cyklu 27,5 miliónu roků, což dodává planetě jakousi „pulzaci“. Vyplývá to z nové studie publikované v časopise Geoscience Frontiers.
„Mnoho geologů se domnívá, že geologické události na Zemi jsou nahodilé v čase. Avšak naše studie poskytuje statistické důkazy pro běžné cykly, z čehož vyplývá, že tyto geologické události jsou ve vzájemné korelaci a nikoliv náhodné,“ říká Michael Rampino, geolog a profesor na New York University’s Department of Biology, stejně tak i hlavní autor studie.
Během uplynulých pěti desetiletí výzkumníci navrhovali cykly hlavních geologických událostí – včetně vulkanické aktivity a vymírání druhů na souši i ve vodě – v rozmezí zhruba 26 až 36 miliónů roků. Avšak dřívější práce na těchto korelacích v geologických záznamech byly narušeny omezeními v datování geologických událostí, které zabránily vědcům provedení kvantitativních výzkumů.
Nicméně došlo zde k důležitým vylepšením v oblasti radioizotopického datování a změny v geologickém časovém měřítku, což vedlo k novým datům ohledně časování minulých událostí. Na základě použití nejnovějšího datování dostupných dat Michael Rampino a jeho spolupracovníci shromáždili aktualizované záznamy hlavních geologických událostí v průběhu uplynulých 260 miliónů roků a provedli nové analýzy.
Vědecký tým analyzoval stáří 89 dobře datovaných hlavních geologických událostí v uplynulých 260 miliónů roků. Tyto události zahrnovaly rovněž vymírání v mořích a na pevnině, hlavní vulkanické výlevy lávy označované jako sopečné výlevy bazaltů, události kdy oceány byly ochuzeny o kyslík, výkyvy mořské hladiny a změny nebo reorganizace zemských tektonických desek.
Zjistili, že tyto globální geologické události jsou většinou seskupeny do 10 odlišných časových období v průběhu 260 miliónů roků, seskupených do pulzů, které odděluje zhruba časový úsek 27,5 miliónu roků. Nejnovější skupina geologických událostí nastala zhruba před 7 milióny roků, z čehož vyplývá, že příští vrchol geologické aktivity je vzdálen ještě více než 20 miliónů roků.
Výzkumníci předpokládají, že tyto pulzy mohou být funkcí cyklů aktivity v nitru Země – geofyzikálních procesů souvisejících s dynamikou tektonických desek a klimatu. Nicméně podobné cykly v oběžné dráze Země mohou také určovat tyto události.
„Jakýkoliv je původ těchto cyklických epizod, naše objevy podporují vážné důvody pro velkou periodičnost, uspořádanost a přerušované katastrofické geologické záznamy, které jsou odchylkou z názorů mnoha geologů,“ vysvětluje Michael Rampino.
Zdroj: https://scitechdaily.com/the-earth-has-a-pulse-27-5-million-year-cycle-of-geological-activity-discovered/ a https://www.sciencealert.com/our-planet-has-a-27-5-million-year-old-pulse-says-study-we-don-t-know-what-causes-it
autor: František Martinek