Již tradičně se minimálně jednou za rok na naší hvězdárně objeví studenti předmětu SLO/PA Univerzity Palackého v Olomouci, Společné laboratoře optiky UP a FZÚ AV ČR. Stejně tomu bylo i letos, ale přece jen ta letošní stáž byla něčím výjimečná… světe div se, vyšlo nám počasí! A čím vším se studenti u nás zabývali? Hlavními tématy byly astronomické přístroje, astronomická pozorování a jejich zpracování.
Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
VLT odhalil bezprostřední okolí dospívající hvězdy.
S pomocí interferometru na VLT se astronomům podařilo zachytit vnitřní oblasti disku hmoty okolo mladé hvězdy. Disk ukazuje, jak hvězda během svého dětství přibírá na hmotnosti.
Astronomové podrobně zkoumali objekt označený jako MWC 147, který leží přibližně 2600 světelných let od Slunce v souhvězdí Monoceros (Jednorožec). MWC 147 náleží do skupiny Herbig Ae/Be, tzn. že se jedná o hvězdy několikrát hmotnější než Slunce, jež díky pohlcování materiálu z okolí neustále přibírají na hmotnosti.
MWC 147 je hvězda stará necelého půl miliónu let a srovnáme-li tento věk se stářím našeho Slunce, které má nyní 4,6 miliardy let, jedná se vlastně o jednodenní mimino [1].
Stefan Kraus, Thomas Preibisch a Keiichi Ohnaka použili sestavu čtyř 8,2 metrových dalekohledů VLT a k pozorování využili světlo ze dvou až tří těchto dalekohledů, napojených na přístroje MIDI a AMBER.
„Při pozorování MWC 174 pomocí VLTI/MIDI a VLTI/AMBER jsme zkombinovali snímky z blízké a střední infračervené oblasti. Poprvé jsme změřili velikost disku okolo hvězdy v takto velkém rozsahu vlnových délek [2],“ řekl Stefan Kraus, šéfredaktor publikovaných studií. „Různé vlnové délky odpovídají různým teplotám a umožňují nám poodhalit tvar disku ve větším měřítku. Na druhou stranu nám ale komplikují určení, jak se mění teplota v závislosti na vzdálenosti od hvězdy.“
Blízká infračervená oblast odhalila až několik tisíc stupňů horký materiál v nejbližším okolí hvězdy, zatímco střední infračervená oblast ukázala dále od středu disku oblasti chladnější.
Pozorování ukázala, že teplota v závislosti na vzdálenosti od hvězdy klesá mnohem prudčeji, než předpokládají současné modely. Většina blízkého infračerveného světla pochází z horkého materiálu ve vzdálenosti menší než 1-2 AU (1 AU = střední vzdálenost Země od Slunce). Z důvodu silného záření však v takovéto vzdálenosti od hvězdy nemůže existovat, neboť by se zahřál a zničil.
„Abychom zcela porozuměli našim pozorováním, provedli jsme podrobné výpočty a dospěli k závěru, že jsme jednak pozorovali vnější prachový disk, ale také silnou emisi pocházející z horkého plynu ve vnitřním disku,“ vysvětluje Kraus. „Disk okolo hvězdy nepovažujeme za pasivní, ale za aktivní a my tak pozorujeme hmotu, která přechází z vnějšího disku ke vznikající hvězdě.“
Model, který nejlépe odpovídá pozorování, předpokládá, že se disk rozprostírá do vzdálenosti 100 AU od svého středu. Hvězda v centru disku nabírá hmotnost rychlostí sedmi miliontin hmotnosti Slunce za rok.
„Naše pozorování ukazuje sílu VLT při zkoumání vnitřní struktury disků mladých hvězd a odhaluje, jak hvězdy dosahují svých konečných hmotností,“ říká Stefan Kraus.
Multimedia: http://www.eso.org/public/outreach/press-rel/pr-2008/phot-03-08.html
Zdroj: http://www.eso.org/public/outreach/press-rel/pr-2008/pr-03-08.html
autor: Tomáš Mohler