Po měsících plánování a testování kamerové sítě přišla chvíle, kdy se teorie proměnila v realitu. V květnu 2025 dorazilo vybavení dvou observačních stanic na chilské observatoře La Silla a El Sauce a český tým čekala instalace. Jak probíhalo samotné sestavování přístrojů v náročných podmínkách pouště Atacama, s jakými výzvami se naši pracovníci setkali, co všechno bylo potřeba udělat, aby se kamery i spektrografy rozběhly naplno, ale také jak na La Silla vaří? Nahlédněte s námi do zákulisí vědecké mise, která míří ke hvězdám – doslova.
V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.
Na počátku listopadu hvězdárna slavnostně otevřela novou budovu. Ta vyrostla na místě bývalých garáží v rámci projektu, jehož součástí byly největší změny v areálu hvězdárny za posledních zhruba 60 let. Cílem projektu Kulturní a kreativní centrum – Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. spolufinancovaným Evropskou unií a Národním plánem obnovy bylo vybudování nového regionálního kreativního centra atraktivního nejen pro návštěvníky, zejména studenty, ale také pro partnery i z jiných regionů, otevírající dveře další spolupráci a inovacím a prohloubení mezisektorové spolupráce nejen v regionu.
Tento kompozitní snímek v infračerveném a optickém spektru ukazuje mladou hvězdu podobnou Slunci pojmenovanou HD 61005, která je vzdálená asi 120 světelných let. Vložený snímek je vytvořen z rentgenových pozorování z teleskopu Chandra a infračervených pozorování z HST. Ukazuje, jak mladá hvězda fouká „bubliny“ neboli nafukuje svou astrosféru.
Mladé hvězdy jsou známé svým silným zářením a silným hvězdným větrem. Mohou formovat své plynné okolí, a to jak podporovat, tak i bránit vzniku jiných hvězd, v závislosti na okolnostech. Jejich silný vítr má také další účinek: hvězdy kolem sebe nafukují plynné bubliny.
Naše Slunce udělalo totéž a vytvořilo jednu z těchto bublin. Její vědecký název je heliosféra. Ta je vzhledem k mezihvězdnému prostředí (interstellar medium – ISM) naplněna horkým plynem. Tento horký plyn heliosféru nafukuje, když se rozpíná do okolního ISM.
V novém výzkumu skupina vědců vyfotografovala jednu z těchto nafouknutých bublin kolem jiné hvězdy podobné Slunci. Jmenuje se HD 61005 a je mnohem mladší než Slunce. Právě se etabluje jako hvězda hlavní posloupnosti a dává astronomům příležitost, v kterou doufali. I když můžeme vidět heliosféru Slunce, nacházíme se uvnitř ní, což omezuje pozorovací potenciál. Pozorování takové bubliny zvenčí, a navíc tak mladé, je příležitostí sledovat, jak se tyto útvary vyvíjejí.
Výzkum s názvem „První rozlišení astrosféry G-hvězdy hlavní posloupnosti pomocí Chandry“ byl publikován v časopise Astrophysical Journal. Hlavním autorem je Carey Lisse, astronom z Laboratoře aplikované fyziky na Johns Hopkins University. Výzkum je k dispozici na arxiv.org.
„Hvězdy svítí v rentgenovém záření díky emisi fotonů z horkých kolizních plazmat v okolních koronálních atmosférách,“ píší Lisse a jeho kolegové. „Hvězdy však také produkují nízkou úroveň rentgenového záření ve velkém objemu, protože ionizované hvězdné větry o vysokém tlaku proudící z jejich korón vytvářejí bublinu/dutinu (nazývanou „astrosféra“) v místním galaktickém mezihvězdném prostředí.“
To znamená, že existují dva zdroje rentgenového záření. Jedním je plazma v koróně hvězdy. Druhé vzniká při rozpínání astrosféry. Její vítr naráží do mnohem chladnějšího mezioblastního prostoru. To je to, co produkuje pozorovatelné rentgenové záření.
Zobrazovací spektroskopie Chandra ACIS-S zkoumala tyto rentgenové emise a s pomocí infračerveného přístroje Hubbleova teleskopu byli astronomové schopni poskládat dohromady aktivitu mladé hvězdy, jak se její astrosféra nafukovala.
Protože se hvězdy pohybují, jejich astrosféry nejsou ve skutečnosti koule. Mají spíše tvar kapky, přičemž jedna strana je kulovitá a zadní strana má tvar dlouhého ohonu.
HD 61005 je mladá hvězda, jejíž proud částic je asi třikrát rychlejší než sluneční vítr a má také 25krát větší hustotu. Pozorovat ji, jak nafukuje svou bublinu, je jako ohlédnout se zpět v čase do raných dnů Slunce na hlavní posloupnosti.
„Astrosféru našeho Slunce studujeme už celá desetiletí, ale zvenčí ji nevidíme,“ řekl Carey Lisse z Johns Hopkins University v Baltimore, který vedl studii, jež byla publikována v časopise Astrophysical Journal. „Tento nový výsledek z Chandry o astrosféře podobné hvězdy nás učí o vzhledu Slunce a o tom, jak se měnil v průběhu miliard let, jak se Slunce vyvíjí a pohybuje Galaxií.“
Slunce pomáhalo utvářet život na Zemi po miliardy let. S tím, jak lidstvo stále hlouběji vstupuje do technologického věku, nabývá Slunce nového významu. Jeho „počasí“ může poškodit satelity a infrastrukturu zde na zemském povrchu. Sluneční astrosféra je součástí celého systému, takže její pochopení nám může pomoci pochopit, jak nás kosmické počasí ovlivňuje.
„Slunce nás ovlivňuje každý den, a to nejen světlem, které vydává, ale také větrem, který vysílá do vesmíru a který může ovlivnit naše satelity a potenciálně i astronauty cestující na Měsíc nebo na Mars,“ řekl spoluautor studie Scott Wolk z Centra pro astrofyziku Harvard & Smithsonian (CfA). „Tento snímek astrosféry kolem HD 61005 nám poskytuje důležité informace o tom, jaký mohl být sluneční vítr na začátku jeho vývoje.“
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí