Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Dvě galaxie (M 31 a M 33) sousedící s naší Galaxií se mohly před několika miliardami roků k sobě těsně přiblížit. Vyplývá to z nedávné studie uskutečněné prostřednictvím radioteleskopu National Science Foundation's Green Bank Telescope (GBT).
Nová pozorování potvrdila sporný dřívější objev (z roku 2004) plynného vodíku proudícího mezi velkou galaxií v souhvězdí Andromedy, známou také jako M 31, a galaxií v souhvězdí Trojúhelníku označovanou též jako M 33.
„Vlastnosti tohoto plynu napovídají, že ve vzdálené minulosti tyto dvě galaxie prošly těsně kolem sebe,“ říká Jay Lockman, National Radio Astronomy Observatory (NRAO). „Studium vlastností plynného spojení mezi oběma galaxiemi nám může poskytnout nový klíč k pochopení dosavadního vývoje obou galaxií,“ dodává Jay Lockman.
Tyto dvě galaxie, vzdálené od Země 2,6 miliónů, respektive 3 milióny světelných roků, jsou členy Místní skupiny galaxií, jejíž součástí je i naše Galaxie a dalších asi 30 hvězdných ostrovů.
Vodíkový „most“ mezi galaxiemi objevili astronomové v roce 2004 na základě pozorování pomocí radioteleskopu Westerbork Synthesis Radio Telescope (WSRT), který se nachází v Holandsku. Někteří vědci však měli pochybnosti o tomto objevu. Detailní výzkum pomocí velmi citlivého radioteleskopu Green Bank Telescope potvrdil existenci plynného mostu a ukázal šest hustých shluků v tomto plynném proudu.
Pozorování těchto plynných chomáčů ukazuje, že mají stejnou relativní rychlost vzhledem k Zemi jako obě zmíněné galaxie, což posiluje argument, že jsou součástí mostu pozorovaného mezi nimi.
Když galaxie procházely v malé vzdálenosti navzájem kolem sebe, jedním z důsledků působení slapových sil bylo „vytažení“ plynu do intergalaktického prostoru mezi galaxiemi v podobě dlouhého proudu. „Domníváme se, že je velmi pravděpodobné, že plynný vodík pozorovaný mezi galaxiemi M 31 a M 33 je pozůstatkem po působení slapových sil během těsného přiblížení obou galaxií, ke kterému došlo před miliardami let,“ říká Spencer Wolfe, West Virginia University. „K přiblížení došlo velmi dávno, protože ani jedna z galaxií dnes nevykazuje žádné narušení tvaru.“
„Studovaný plyn je velmi řídký a jeho rádiová emise je mimořádně slabá – tak slabá, že je za hranicí dosahu většiny světových radioteleskopů,“ říká Jay Lockman. „Plánujeme použití zdokonalených schopností radioteleskopu GBT k pokračování tohoto výzkumu a zjištění dalších informací o proudu plynného vodíku, a doufejme, že i o historii oběhu obou galaxií,“ dodává Lockman.
Zdroj: http://www.nrao.edu/pr/2012/m31m33/
autor: František Martinek