V uplynulých dnes se členové astronomických kroužků hvězdárny pokusili uspět ve školním kole astronomické olympiády v kategoriích žáků 6. a 7. třída a 8. a 9. třída. Do tohoto vědomostního zápolení se zapojilo celkem 13 dětí s tím, že pro některé to bude zkouška tzv. nanečisto a skutečné vědomostní zápolení je bude čekat až v následujících letech.
Seriál o hvězdárně, tak jak ji prožívali a zažívali naši předchůdci. V tomto díle nakoukneme do minulého století, kdy na počátku 90. let se zdálo, že hvězdárny zaniknou v rámusu rodícího se kapitalismu.
Na počátku ledna tohoto roku organizovala hvězdárna pro členy astronomického kroužku školní kolo astronomické olympiády v kategorii EF (8. a 9. třída.). Za necelých 60 minut museli její účastníci odpovědět na cca 20 otázek a vypočítat několik příkladů. Tak například museli znát termíny jako radiant, atmosférická refrakce anebo Langrandeův bod. Matematicky pak měli zvládnout např. výpočet rychlosti vzdalování hvězdy.
Jupiterův měsíc Io je jedním z nejpodivnějších těles v naší Sluneční soustavě. Na jeho povrchu najdeme vysoká pohoří, jeho řídká atmosféra obsahuje páchnoucí plyny a neuvěřitelně bohatá vulkanická činnost neustále mění vzhled jeho povrchu.
Nejnovější výzkumy přítomnosti některých chemických sloučenin v atmosféře tohoto Jupiterova měsíce odhalily nové podrobnosti o tomto podivném světě.
„Je to vzrušující místo,“ říká vědecká pracovnice Arielle Moulletová (Harvard Smithsonian Center for Astrophysics). „Jedná se o těleso s nejvyšší vulkanickou aktivitou ve Sluneční soustavě, jakou vůbec ve vesmíru známe. To je jedinečné.“
Arielle Moulletová využila se svými spolupracovníky radioteleskop SMA (Submillimeter Array) v oblasti Mauna Kea na Havajských ostrovech ke zjištění přítomnosti některých chemických prvků v atmosféře měsíce Io, jako je například oxid siřičitý či chlorid sodný. „Tyto druhy páchnoucích plynů byly lokalizovány velice blízko hlavních vulkanických center, což může naznačovat, že jsou skutečně produkovány vulkanickými procesy,“ říká Moulletová. Proto připouští, že tento měsíc vůbec není příjemným místem ve vesmíru, protože jako „shnilé vejce“ doslova zapáchá sirnými plyny.
Plynotvorný měsíc
Ve skutečnosti je úchvatné, že na tomto Jupiterově měsíci tyto řídké plyny mohou vůbec přetrvávat.
„Co je zvláštní na měsíci Io, je to, že se jedná o půvabný malý objekt, který si překvapivě může udržet byť řídkou atmosféru,“ říká Moulletová. „Io je velký jako náš Měsíc, proto astronomové zjišťují, co je hlavním zdrojem těchto plynů.“
Vědci si myslí, že atmosféra Io je svázána s intenzivní vulkanickou aktivitou měsíce, která je „poháněna“ relativně malou vzdáleností Io od planety Jupiter – obě tělesa jsou od sebe vzdálena 420 000 km – a obrovskou hmotností Jupiteru. Slapové (gravitační) síly Jupiteru působí na Io mnohem více, než Země působí na náš Měsíc a obráceně. Jupiter mnohem více přitahuje přivrácenou stranu měsíce Io než stranu odvrácenou.
Slapové síly způsobují, že se podpovrchové vrstvy měsíce pohybují a drhnou jedna o druhou, čímž se uvolňuje teplo, které zahřívá tyto vrstvy a vytváří tekuté magma, které uniká při sopečných erupcích. Sopky chrlí materiál, který rychle zamrzá po dosažení povrchu měsíce Io, protože jeho teplota může klesnout na více než -183 °C. Postupem doby vrstvy sirného ledu sublimují (přímo se přeměňují na plyny), čímž vytvářejí pozorovanou řídkou atmosféru měsíce.
Vysoké hory na Io
Intenzivní geologická aktivita na měsíci Io je rovněž zodpovědná za vznik vysokých pohoří včetně některých horských masívů vyšších než Mount Everest.
Astronomové doufají, že toto záhadné těleso vydá ještě mnohem více tajemství v budoucnu, kdy bude dostupná mnohem výkonnější a dokonalejší pozorovací technika. Například na srpen roku 2011 je naplánován start americké sondy JUNO k planetě Jupiter. A na období kolem roku 2020 připravuje NASA a Evropská kosmická agentura ESA společný projekt k výzkumu planety Jupiter pod názvem Europa Jupiter System Mission, který nevynechá ani výzkum měsíce Io.
Zdroj: http://www.space.com/scienceastronomy/jupiter-volcanic-moon-io-smelly-100623.html
autor: František Martinek