Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Hvězdárnu zde můžete sledovat pod jménem astro_hvm a mít tak sice méně odbornou, ale zato přístupnější formu informování nejširší veřejnosti o naší činnosti jako na dlani.
Vědci z UCL (University College London) pozorovali, jak rozsáhlý polární vítr uvádí do pohybu atmosféru Saturnova měsíce Titan. Vědecký tým analyzoval data shromážděná v průběhu sedmi let mezinárodní kosmickou sondou Cassini a zjistil, že interakce mezi atmosférou Titanu a slunečním magnetickým polem a zářením vytváří proud uhlovodíků a nitrilových sloučenin unášených pryč z polárních oblastí do okolního prostředí. To se velice podobá pozorovanému proudění, které přichází z polárních oblastí na Zemi.
Titan je pozoruhodný objekt Sluneční soustavy. Podobně jako Země a Venuše – a na rozdíl od jiných měsíců – má kamenný povrch a hustou atmosféru. Je jediným objektem Sluneční soustavy mimo Zemi, na kterém najdeme dešťové srážky, řeky a jezera. Velikostí je o něco větší než planeta Merkur.
Díky těmto unikátním podmínkám byl Titan studován mnohem více než ostatní satelity Sluneční soustavy (kromě našeho Měsíce) nejenom pozemními teleskopy, ale například kosmická sonda Cassini kolem něj uskutečnila velké množství průletů. Evropská sonda Huygens na jeho povrchu přistála počátkem roku 2004. Na palubě sondy Cassini je také přístroj částečně zhotovený na UCL, tzv. Cassini Plasma Spectrometer (CAPS), který je využíván k výzkumu Titanu.
„Atmosféra Titanu je tvořena především dusíkem a metanem, atmosférický tlak na povrchu je asi o 50 % vyšší než na Zemi,“ říká Andrew Coates (UCL), který je vedoucím výzkumu. „Data z přístroje CAPS před několika lety ukázala, že horní vrstvy atmosféry Titanu ztrácejí přibližně sedm tun uhlovodíků a nitrilů denně, avšak nebylo známo, proč k tomu dochází. Náš nový výzkum poskytnul důkazy, proč se tak děje.“
Uhlovodíky patří do kategorie molekul, které zahrnují metan, stejně jako jiné dobře známé substance včetně petroleje, zemního plynu a živice (bitumenu). Nitrily jsou molekuly obsahující dusík a uhlík těsně vázaný dohromady.
Nový výzkum nedávno publikovaný v časopise Geophysical Research Letters vysvětluje, že tyto atmosférické úbytky jsou řízeny polárním větrem vznikajícím interakcemi mezi slunečním zářením, slunečním magnetickým polem a molekulami přítomnými v horních vrstvách atmosféry.
„Ačkoliv je Titan desetkrát vzdálenější od Slunce než Země, jeho svrchní atmosféra je stále ještě vystavena slunečnímu světlu,“ říká Andrew Coates. „Když záření bombarduje molekuly v ionosféře Titanu, dochází k vyvržení záporně nabitých elektronů z molekul uhlovodíků a nitrilů, které opouštějí kladně nabité částice a zanechávají je za sebou. Tyto elektrony známé jako fotoelektrony mají velmi přesnou energii 24,1 elektronvoltu, což znamená, že mohou být vystopovány přístrojem CAPS a snadno odlišeny od ostatních elektronů a sledovány, jak se rozšiřují napříč okolním magnetickým polem.“
Na rozdíl od Země nemá Titan vlastní magnetické pole, avšak je obklopen rychle rotujícím magnetickým polem planety Saturn, které vytváří kolem měsíce kometám podobný ohon. Během 23 průletů, při nichž sonda Cassini prolétávala skrz ionosféru Titanu nebo jeho magnetickým ohonem, přístroj CAPS detekoval měřitelné množství fotoelektronů ve vzdálenosti 6,8 poloměrů Titanu, protože se mohou snadněji šířit podél siločar magnetického pole.
Astronomové zjistili, že tyto záporně nabité fotoelektrony rozptýlené ve všech částech ionosféry Titanu a v ohonu částic vytvářejí elektrické pole. To je dostatečně silné na to, aby přitahovalo kladně nabité uhlovodíkové a nitrilové částice z atmosféry v celé její části zalité slunečním zářením a vytvářelo rozsáhlý polární vítr, který zde vědci pozorovali.
Tento jev byl doposud pozorován pouze v polárních oblastech Země, kde je magnetické pole naší planety otevřené. Jelikož Titan postrádá vlastní magnetické pole, stejně otevřené magnetické pole se může vyskytovat nad širokými oblastmi Titanu, nejenom v blízkosti pólů. Rovněž všudypřítomný polární vítr je silně podezříván z toho, že existuje na Marsu i Venuši – dvou planetách Sluneční soustavy, které se nejvíce podobají Zemi. To poskytuje ještě další důkazy, že Titan, navzdory své poloze na oběžné dráze kolem plynné obří planety Sluneční soustavy, je jedním z objektů nejvíce podobných Zemi, jaký byl doposud zkoumán.
Zdroj: http://phys.org/news/2015-06-titan-atmosphere-earth-like-previously-thought.html
autor: František Martinek