Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Hvězdárnu zde můžete sledovat pod jménem astro_hvm a mít tak sice méně odbornou, ale zato přístupnější formu informování nejširší veřejnosti o naší činnosti jako na dlani.
Pomocí nových rádiových pozorování na vlnové délce 21 cm provedených teleskopem Green Bank Telescope (GBT) astronomové objevili více než 250 neutrálních plynných mračen, která jsou vystřelována ze středu naší Galaxie do mezihvězdného prostoru. Tyto mraky jsou pravděpodobně produktem stejného jevu, který vytvořil Fermiho bubliny.
Již nějakou dobu je známo, že energetické procesy v centru Mléčné dráhy vytvořily rychlé, horké větry expandující do mezigalaktického prostoru s teplotami milionů stupňů a rychlostí tisíců kilometrů za sekundu. Takové větry vanou ve většině velkých galaxií.
Náhodný objev, že část tohoto vytékajícího horkého plynu strhává studená vodíková mračna, byl učiněn australským dalekohledem ATCA, který měří rádiové emise vlnové délky 21 cm emitované mezihvězdnými atomy vodíku.
To naznačovalo, že by mohla existovat neobjevená populace mraků vynášejících hmotu z jádra Mléčné dráhy. Tato vodíková mračna jsou důležitá sama o sobě, ale slouží také jako sondy horkého větru. Je obtížné změřit podmínky ve velmi horkém větru, ale chladné mraky jej mohou sledovat stejným způsobem, jako na Zemi může hrstka listí vyhozených nahoru ukázat směr a rychlost místního větru.
Citlivost dalekohledu Green Bank Telescope z něj činí ideální nástroj pro detekci slabých signálů z mezihvězdného vodíku, ale zmapování těchto oblaků a zjištění jejich skutečného rozsahu nebylo snadné.
„Používání GBT trvalo roky, než byly systematicky zmapovány stovky čtverečních stupňů při hledání slabých emisí vodíku,“ řekl Felix James 'Jay' Lockman, astronom na Green Bank Observatory. „Jakmile jsme identifikovali nějaké slibné kandidáty, mohli jsme pokračovat cílenými pozorováními na jiných dalekohledech, abychom zjistili více. Mračna musela být vytržena z oblasti blízko samého středu Mléčné dráhy a vymrštěna ven, buď výbuchem tvorby hvězd, nebo aktivitou černé díry.“
Některá z těchto mračen mají nejvyšší výstupní rychlost ze všech mraků, které kdy byly v Mléčné dráze pozorovány, a mohou uniknout z Galaxie. Nová data z dalekohledu APEX nečekaně odhalila, že některá z oblaků vodíku obsahují molekuly a hustý studený plyn.
„Nikdo by nečekal, že mračna prudce vyvržená z Mléčné dráhy mohou obsahovat relativně křehký molekulární materiál, ale je to tak,“ řekl Lockman.
Astronomové používající radioteleskop MeerKAT nedávno zmapovali vodík v několika oblacích s vysokým úhlovým rozlišením, což ukázalo, jak se vyvíjejí a jak se trhají, když proudí do mezihvězdného prostoru.
„Tyto nové výsledky otevírají dveře dalším objevům,“ řekl Lockman. „Jak mraky zůstávají stabilní, když jsou zrychleny na více než 400 km za sekundu, je záhadou. Chemické procesy v těchto oblacích jsou zcela neobvyklé a neprozkoumané.“
Zdroj: https://www.sci.news/astronomy/milky-ways-center-gas-clouds-12701.html
autor: František Martinek