Již tradičně se minimálně jednou za rok na naší hvězdárně objeví studenti předmětu SLO/PA Univerzity Palackého v Olomouci, Společné laboratoře optiky UP a FZÚ AV ČR. Stejně tomu bylo i letos, ale přece jen ta letošní stáž byla něčím výjimečná… světe div se, vyšlo nám počasí! A čím vším se studenti u nás zabývali? Hlavními tématy byly astronomické přístroje, astronomická pozorování a jejich zpracování.
Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
Observatoř v Ondřejově u Prahy si členové astronomického kroužku při naší hvězdárně vybrali za cíl exkurze, kterou podnikli druhou říjnovou sobotu.
„Chceme, aby děti viděly, kde se dělá skutečná věda, jak vypadají profesionální přístroje a aby si nabyté vědomosti porovnaly se skutečnými zážitky,“ připomíná smysl návštěvy vedoucí kroužku a odborný pracovník valašskomeziříčské hvězdárny Radek Kraus.
V nejstarší, největší a rozsahem činnosti také nejvýznamnější české hvězdárně, patřící Astronomickému ústavu Akademie věd ČR, si členové kroužku prohlédli přes sto let stará pracoviště vybavená původní technikou i muzeum, prošli se „radarovou loukou“ s velkými slunečními radioteleskopy a spatřili největší dalekohled v naší zemi.
„Nese jméno předního českého astronoma Luboše Pereka, jenž se v 60. letech minulého století zasloužil o jeho vybudování a nedávno zemřel ve 101 letech,“ vypráví pracovník hvězdárny Pavel Suchan a přidává úctyhodné parametry přístroje: Hlavní zrcadlo má průměr 2 metry, tubus s objektivem, protizávažím a dalšími částmi váží 83 tun, dalekohled je umístěn v otočné kopuli o průměru 21 metrů a hmotnosti 195 tun.
Jedinečných zážitků si však mladí astronomové odnesli mnohem více. Vždyť vzít do dlaně opravdový meteorit nebo si sáhnout na drobný úlomek Měsíce se člověku nepoštěstí každý den. A co teprve možnost pohladit si plyšového „astronauta“ Krtečka, kterého vzal do vesmíru americký kosmonaut Andrew Feustel, nebo se podepsat vesmírným perem, jehož vývoj přišel na 1 milion dolarů...
„Bylo to naprosto super,“ hodnotí návštěvu Adam Pěnička, jehož překvapilo průvodcovo sdělení, že už není třeba stavět větší dalekohled. „To je možná pravda, protože je obrovský,“ souhlasí jedenáctiletý astronom. O čtyři roky staršího Vojtěcha Kočára nejvíce zaujala trojice slunečních radioteleskopů. „Dalekohled je sice fajn, ale tohle mi přišlo zajímavější. Vůbec jsem nevěděl, že takové radioteleskopy u nás máme,“ přiznává. Libuši Krausovou nadchly nejen obří rozměry dalekohledu. „Super bylo i to, že jsem si mohla sáhnout na meteorit a na Krtka, který byl ve vesmíru,“ říká jedenáctiletá školačka.
Exkurzi finančně podpořilo Ministerstvo kultury ČR.
autor: Josef Beneš
Spatřili superdalekohled, pohladili si astronauta Krtečka 15 |
«« Předchozí | 1112131415 | Následující »» |