Ztracený měsíc Neptunu znovu vyplaval na světlo

Neptunův měsíc Naiad je „stydlivý skřítek“. Tento malý měsíček (průměr 96 x 60 x 52 km) se drží v těsné blízkosti své mateřské planety a skrývá se v jasné záři Neptunu, který jej osvětluje. Obíhá nejblíže ze všech známých měsíců planety – ve vzdálenosti 48 227 km od jejího středu. Nebyl pozorován od svého objevu koncem 80. let minulého století.

Nová zpráva z 45. konference Division for Planetary Science Americké astronomické společnosti, která se konala počátkem října 2013 v Denveru (Colorado), doplnila „momentky“ ze života ztraceného měsíce planety Neptun, které byly jenom krátkými letmými záznamy pořízenými během průletu sondy Voyager 2 v roce 1989.

Nový objev měsíce Naiad – nejbližšího měsíce planety Neptun – byl učiněn na základě použití nových metod zpracování archivních snímků z Hubblova kosmického dalekohledu HST. Na konferenci jej oznámil Mark Showalter z institutu SETI.

Na projektu dále spolupracovali Robert French (rovněž z SETI Institute), Dr. Imke de Pater (UC Berkeley) a Dr. Jack Lissauer (NASA, Ames Research Center).

Objev je výsledkem nové vyhodnocovací techniky aplikované na staré snímky pořízené prostřednictvím HST v prosinci 2004, které byly zkombinovány s pozemním pozorováním pomocí dalekohledu Keck.

Hlavní problém při „zviditelnění“ velmi malého měsíce spočívá v jeho relativně malé jasnosti a blízkosti k „oslnivému“ kotoučku planety Neptun. Při průměru necelých 100 km a zdánlivé jasnosti +23,9 mag je měsíček Naiad více než miliónkrát slabší než Neptun (+8 mag). Jedná se o nejvnitřnější měsíc Neptunu ze 14 známých satelitů, který obíhá ve vzdálenosti 23 500 km nad horní vrstvou oblačnosti planety, přičemž jeden oběh vykoná přibližně za 7 hodin. Samotná planeta Neptun má průměr 49 530 km.

„Měsíc Naiad byl nepolapitelným cílem od okamžiku průletu sondy Voyager 2 kolem Neptunu,“ píše Mark Showalter v nedávné tiskové zprávě SETI Institutu. Kosmická sonda Voyager 2 je dosud jedinou sondou, která zkoumala planety Uran a Neptun.

Za účelem spatření tohoto prchavého nejbližšího souputníka Neptunu Mark Showalter a jeho spolupracovníci aplikovali na staré snímky novou techniku analýzy, která odfiltrovala „pronikavou“ záři a artefakty světla na snímku, které má tendenci „přetékat“ zpoza uměle zakrytého kotoučku Neptunu.

Další měsíce, jako je například Galatea a Thalassa – které byly také objeveny v roce 1989 během průletu sondy Voyager 2 – jsou na nových snímcích rovněž viditelné. Ve skutečnosti vedla nová metoda zpracování archivních snímků i k odhalení doposud nepojmenovaného měsíce S/2004 N1, který byl objeven v polovině roku 2013.

Stojí rovněž za pozornost, že měsíc Naiad byl objeven výrazně v odlišné poloze na své dráze, než bylo očekáváno. Jeho pohyb je nepochybně složitý v důsledku interakcí s dalšími měsíci Neptunu.

Oznámení o objevu vyvolává rovněž otázku: Jedná se opravdu o měsíc s názvem Naiad? Nemůže to být nový, doposud neznámý měsíc? Mark Showalter uvádí, že tato možnost je velmi nepravděpodobná. Tělesa pozorovaná pomocí sondy Voyager 2 i kosmickým dalekohledem HST mají stejnou jasnost a obíhají po totožné dráze.

„Naiad se nachází uvnitř tzv. Rocheovy meze Neptunu, podobně jako mnoho jiných měsíců ve Sluneční soustavě,“ říká Mark Showalter. Vlivem slapových sil může být jednoho dne roztrhán na drobné úlomky a kolem planety vznikne další prstenec.

Zdroj: http://www.universetoday.com/105361/a-tale-of-a-lost-moon-new-hubble-observations-of-neptunes-moons-and-its-rings/

autor: František Martinek