Záhadné chladné vrstvy v atmosféře Venuše

Na Venuši může i sněžit! Evropská kosmická sonda Venus Express objevila nečekaně chladné vrstvy vzduchu vysoko v atmosféře planety Venuše, které mohou být dostatečně studené na to, aby přítomný oxid uhličitý vymrzal v podobě ledu či „sněhových vloček“.

Venuše je velmi dobře známa především díky své husté atmosféře, která je tvořena z 96 % oxidem uhličitým, a rovněž díky vysoké výhni na povrchu planety, důsledkem čehož je označována za nehostinného a životu nepřátelského dvojníka Země.

Avšak na základě nových analýz pozorování za uplynulých 5 let, která uskutečnila evropská kosmická sonda Venus Express (start 9. 11. 2005), astronomové odhalili v atmosféře Venuše velmi chladné vrstvy o teplotě kolem -175 °C, a to ve výšce 125 km nad povrchem planety.

Tyto nezvykle studené vrstvy jsou mnohem mrazivější než například obdobné vrstvy v atmosféře Země, navzdory tomu, že Venuše obíhá mnohem blíže ke Slunci.

Objev byl učiněn na základě sledování, jak je sluneční světlo filtrováno při průchodu atmosférou, čímž byly zjišťovány koncentrace molekul plynného oxidu uhličitého v různých výškách podél terminátoru – tj. podél dělící čáry mezi denní a noční polokoulí planety.

Vyzbrojeni informacemi o koncentraci oxidu uhličitého a zkombinováním těchto údajů s informacemi o průběžných změnách atmosférického tlaku s výškou pak mohli vědci vypočítat hodnotu odpovídající teploty.

„Protože teplota v určitých výškách klesala pod hodnotu vymrzání oxidu uhličitého, očekáváme, že se zde může vytvářet led oxidu uhličitého,“ říká Arnaud Mahieux (Belgian Institute for Space Aeronomy) a vedoucí autor článku v časopise Journal of Geophysical Research, který seznamuje s novým objevem.

Oblaka z malých ledových krystalků oxidu uhličitého či sněhových vloček mohou mít vysokou odrazivost (reflexivitu) vedoucí k vyšší jasnosti než obvyklé vrstvy atmosféry a oblačnost osvětlená Sluncem.

„Nicméně i když sonda Venus Express skutečně příležitostně pozorovala velmi jasné oblasti v atmosféře Venuše, které mohou být vysvětleny přítomností ledových krystalků, stejně tak mohou být způsobeny jinými atmosférickými poruchami, takže musíme být obezřetní,“ říká Arnaud Mahieux.

Z výzkumu rovněž vyplynulo, že chladná vrstva v oblasti terminátoru je vložena mezi dvě mnohem teplejší vrstvy.

Teplotní profily na horké denní straně a studené noční polokouli jsou ve výškách nad 120 km mimořádně odlišné. Noční strana může hrát větší roli na jedné existující výšce a denní strana může hrát zase větší roli na jiných výškách atmosféry.

Obdobné teplotní profily podél terminátoru byly odvozeny i z jiných souborů dat sondy Venus Express, včetně měření pořízených během přechodu Venuše přes Slunce v červnu letošního roku.

Počítačové modely jsou schopné předpovědět pozorované profily, avšak další důkazy poskytne teprve výzkum úlohy jiných atmosférických činitelů, jako je například oxid uhelnatý, dusík a kyslík, jejichž vliv je mnohem dominantnější ve vysokých výškách než vliv oxidu uhličitého.

„Objev je velmi čerstvý a stále ještě musíme uvažovat a vyvozovat, jaké důsledky bude mít,“ říká Håkan Svedhem, vědecký pracovník mise Venus Express. „Avšak je velice zvláštní, že nevidíme podobné teplotní profily podél terminátoru v atmosférách Země nebo Marsu, které mají odlišné chemické složení i tepelné podmínky.“

Fotografie v úvodu článku zachycuje pohled na jižní pól Venuše a ilustruje polohu terminátoru – rozhraní mezi denní (vlevo) a noční (vpravo) polokoulí. Snímek byl pořízen v oboru ultrafialového záření kamerou VMC (Venus Monitoring Camera) na palubě evropské sondy Venus Express dne 15. 5. 2006, ze vzdálenosti 66 500 km.

Zdroj: http://www.esa.int/export/esaCP/SEMILCERI7H_index_0.html

autor: František Martinek