Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Hvězdárnu zde můžete sledovat pod jménem astro_hvm a mít tak sice méně odbornou, ale zato přístupnější formu informování nejširší veřejnosti o naší činnosti jako na dlani.
Astronomové získali pomocí kosmické observatoře NASA s názvem Spitzer Space Telescope důkazy kolize mezi dvěma vznikajícími planetami, které obíhaly kolem mladé hvězdy. Vědci předpokládají, že dvě kamenná tělesa – jedno minimálně tak velké jako náš Měsíc a druhé zhruba o velikosti planety Merkur – se srazila před několika tisíci roky, což je z astronomického hlediska docela nedávno.
Při srážce bylo zcela zničeno menší těleso, vypařilo se velké množství kamenného materiálu a byly vymrštěny proudy žhavé lávy do okolního prostoru. Detektory infračerveného záření na astronomické družici Spitzer byly schopny zachytit stopy kamenných úlomků, vypařené horniny a kapek roztavené lávy.
„Tato srážka musela být obrovská – tělesa se srazila neuvěřitelně vysokou rychlostí, takže došlo nejen k rozbití, ale i k roztavení a vypaření kamenného materiálu,“ říká Carey M. Lisse (Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory, Laurel, Maryland), vedoucí týmu astronomů a autor článku, který bude publikován 20. 8. 2009 v časopise Astrophysical Journal. „Toto je opravdu vzácný a krátkou dobu trvající jev, který je rozhodující ve vývoji planet podobných Zemi a jejich měsíců. Jsme nesmírně šťastní, že jsme byli svědky této události krátce po tom, co k ní došlo.“
Carey M. Lisse a jeho spolupracovníci říkají, že pozorovaná kosmická srážka je podobná té, při níž se před více než 4 miliardami roků vytvořil náš Měsíc. Tehdy se těleso velikosti Marsu tečně srazilo s mladou Zemí.
„Kolize, která vedla k vytvoření Měsíce, musela být obrovskou událostí, při níž došlo k roztavení povrchu Země,“ říká spoluautor článku Geoff Bryden (NASA, Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, Kalifornie). „Drobné částice, vzniklé při této kolizi, vytvořily s největší pravděpodobností kolem Země prstenec, z kterého se nakonec zformoval průvodce Země – Měsíc. Jednalo se přibližně o stejně velkou srážku, jakou nedávno pozorovala družice Spitzer. Zatím nevíme, jestli se i zde následně vytvořil kolem planety měsíc či nikoliv, ale jsme si jisti, že povrch velkého kamenného tělesa byl rozpálen do ruda, roztaven a částečně se vypařil.“
V rané historii naší Sluneční soustavy došlo k velkému množství podobných událostí. Obří impakty připravily planetu Merkur o její vnější kůru, naklonily rotační osu planety Uran a změnily směr rotace Venuše, abychom vyjmenovali alespoň několik příkladů. Takováto „hrubost“ je obvyklý doprovodný jev formování planet. Kamenné planety vznikaly a zvětšovaly svůj rozměr v důsledku vzájemných srážek a slepování dohromady v jedno větší těleso. Ačkoliv současné poměry ve Sluneční soustavě jsou již ustálené, stále ještě můžeme pozorovat menší srážky. K poslední došlo před několika týdny, kdy se malé těleso srazilo s Jupiterem.
Carey M. Lisse pozoroval s týmem spolupracovníků hvězdu HD 172555, jejíž stáří bylo určeno na 12 miliónů roků a která se nachází ve vzdálenosti přibližně 100 světelných let v souhvězdí Páva na jižní polokouli (pro porovnání: stáří Sluneční soustavy je 4,5 miliardy let). Astronomové využili přístrojové vybavení družice Spitzer, tzv. spektrograf, k rozložení světla přicházejícího z hvězdy – k vytvoření tzv. spektra a ke zjištění přítomných chemických prvků. To, co zjistili, bylo velmi překvapivé. „Něco podobného jsem nikdy předtím neviděl,“ říká Lisse. „Spektrum bylo velmi zvláštní.“
Po pečlivé analýze vědci identifikovali velké množství amorfního oxidu křemičitého – v podstatě roztaveného skla. Tato látka se na Zemi nachází v úlomcích obsidiánu a v tektitech. Obsidián je černé lesklé vulkanické sklo. Tektity jsou ztuhlé výtrysky lávy, které se vytvořily, když velký meteorit narazil do zemského povrchu.
Množství pozorovaných úlomků, prachu a plynů naznačuje, že hmotnost obou těles, která se zde srazila, více než dvakrát převyšovala hmotnost našeho Měsíce. Vzájemná rychlost těles při srážce musela být obrovská – přinejmenším 10 km/s.
Kosmická observatoř Spitzer pozorovala následný prachový dozvuk předcházející srážky, nebyla však svědkem samotné srážky – tj. roztavení a vypaření horniny a její rozhození do všech stran. Místo toho bylo pozorováno velké množství prachu, kamenné drti a menších balvanů. Opakoval se zde případ vzniku měsíce u větší z dvojice planet? Zatím nevíme.
Zdroj: http://www.spitzer.caltech.edu/Media/releases/ssc2009-16/release.shtml
autor: František Martinek