Klub je určen všem zájemcům od 15 let až do nekonečna. Vítáni jsou amatérští astronomové, pozorovatelé i úplní začátečníci. Jednou za 14 dní se scházíme na Hvězdárně Valašské Meziříčí, věnujeme se novinkám z astronomie, dějinám vědy, planetám, hvězdám, kosmickým sondám i experimentální fyzice z běžných domácích surovin a pomůcek. Když počasí dovolí, vyrážíme k dalekohledům, učíme se orientovat na obloze a pracovat s astronomickou technikou.
Nový školní rok je v plném proudu a spolu s ním se znovu rozběhl také náš astronomický kroužek. Ve druhém školním týdnu proběhla první společná schůzka, na které se vedle známých tváří objevili i noví zájemci. Do letošního roku tak vstupujeme s jedenácti účastníky a před sebou máme další pořádnou porci vesmíru. Čeká nás směs pozorování, experimentů, badatelských úkolů i menších projektů. Vyzkoušíme si například stavbu Hanojské věže, chemický semafor nebo pokusy z paprskové optiky. Nebude ale chybět ani práce s astronomickými aplikacemi ve virtuálním prostředí, pozorování Slunce a samozřejmě také skutečné večerní výpravy za planetami, hvězdami a dalšími objekty noční oblohy.
Po několikaleté odmlce se hvězdárna znovu zařadila mezi organizátory letních vzdělávacích táborů a kurzů. Během letošní letní sezóny jsme připravili hned dvě akce. V prvním případě se jednalo o kombinovaný pobytový a tzv. docházkový tábor, který začínal již na počátku prázdnin. Pro nás představoval nejen návrat k této formě vzdělávacích aktivit, ale zároveň i určitý organizační experiment.V prvním případě se jednalo o kombinovaný pobytový a tzv. docházkový tábor, který začínal již na počátku prázdnin. Pro nás představoval nejen návrat k této formě vzdělávacích aktivit, ale zároveň i určitý organizační experiment.

Téměř před sto roky vědci nebrali vážně Percivala Lowella, slavného průkopnického astronoma z Arizony pro jeho přesvědčení, že útvary pozorované na povrchu Marsu včetně těch, které označoval jako kanály, naznačují přítomnost inteligentního života.
Navzdory intenzivnímu výzkumu pomocí současných výkonných dalekohledů – včetně nejdokonalejší kamery HiRISE (High Resolution Imaging Science Experiment) na palubě sondy MRO (Mars Reconnaissance Orbiter), obíhající kolem Marsu, kterou využívají pracovníci University of Arizona a která je schopna zaregistrovat lidskou postavu na povrchu Marsu – stále nemáme k dispozici důkazy o přítomnosti života na rudé planetě.
„Percival Lowell mohl mít pravdu v tom, že život existoval na Marsu dříve než na Zemi, avšak nedovedl si představit žádný mechanismus, kterým by mohly být živé organismy přeneseny na naši planetu,“ říká Jay Melosh, profesor planetologie na University of Arizona.
Tím mechanismem jsou meteority.
„Při srážce Marsu s velkým tělesem (asteroidem) mohou být z povrchu planety vymrštěny do okolního prostoru kusy horniny velikosti balvanů,“ říká Melosh, který je světově uznávaným expertem na impaktní krátery a jejich význam při formování života na Zemi.
„Jak teorie, tak i přímý výzkum některých meteoritů potvrzuje naše předpoklady, že živé mikroorganismy mohly přežít nejen vlastní impakt, ale i dlouhou cestu meziplanetárním prostorem, kde panují nízké teploty a hluboké vakuum, než se dostaly do kontaktu s povrchem naší planety,“ říká Melosh.
Jay Melosh se již dlouhou dobu zabývá výzkumem, o němž říká, že studuje „geologické srážky ve všech jejich formách“. Pomáhal vytvářet teorii obřího impaktu, v jehož důsledku se vytvořil Měsíc naší planety, pomáhal prosazovat teorii, že dopad velkého meteoritu před 65 milióny roků vedl k vyhynutí dinosaurů apod.
Melosh podotýká, že meteority z Marsu mohly průběžně bombardovat Zemi v průběhu uplynulých miliard let. Pomohly tak dávným marťanským mikrobům, uchyceným v horninách, cestovat napříč Sluneční soustavou a dopadnout na Zemi. S menší pravděpodobností i Země, která byla rovněž vystavena takovýmto srážkám, vyslala do okolního prostoru terestrický materiál, jehož některé úlomky mohly přenést případné mikroby na rudou planetu.
„Biologické výměny mezi planetami naší Sluneční soustavy nejsou jen pravděpodobné, ale dokonce nevyhnutelné, protože meteority přelétávají z jedné planety na druhou,“ říká Melosh. „Život může pocházet z planety Mars, odkud přicestoval na Zemi.“
„Tento mechanismus, při kterém dopady velkých těles na povrch Marsu mohou vymrštit velké kamenné balvany z povrchu planety do okolního kosmického prostoru, je zcela zřejmý,“ dodává Melosh. Vysvětluje, že rázová vlna šířící se z místa dopadu tělesa rychleji než rychlost zvuku, může způsobit vymrštění materiálu vysokou rychlostí, mnohdy dosahující únikové rychlosti z povrchu planety. „Lehce narušený materiál o velmi vysoké rychlosti je typem prostředí, kde mohou mikroorganismy přežít přelet mezi planetami,“ říká Jay Melosh.
Vědci mají důkazy, že mikroorganismy mohou na Zemi přežít dlouhou dobu ve zmrzlém stavu, avšak přežít tak dlouho v kosmickém prostředí bombardování nebezpečným ultrafialovým a kosmickým zářením, by možná mohl být problém. Na druhou stranu například mikrobi Dienococcus radiodurans jsou známi tím, že přežívají v nitru jaderných reaktorů.
Další objevy mohou ospravedlnit přesvědčení Percivala Lowella, že na Marsu existoval život dříve než na Zemi. „Život mohl vzniknout na planetě Mars a následně mohl být přenesen na Zemi,“ říká Jay Melosh. Načež ještě dodává: „Pokud se tak stalo, pak můžeme s trochou nadsázky říci, že jsme ve skutečnosti všichni Marťani.“
Obrázek v úvodu textu je umělecká představa, jak byly fragmenty, vytvořené po srážce Marsu s planetkou vyvrženy vzhůru. Kamenná tělesa velikosti balvanů mohou být tímto mechanismem přenesena z Marsu na Zemi. Kresba: Don Davis.
Zdroj: http://www.universetoday.com/2009/02/21/arizona-scientist-we-could-all-be-martians/ a http://uanews.org/node/23946
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí