Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Hvězdárnu zde můžete sledovat pod jménem astro_hvm a mít tak sice méně odbornou, ale zato přístupnější formu informování nejširší veřejnosti o naší činnosti jako na dlani.
V rámci pátrání po životě za hranicemi Země vědci důkladně studovali rovněž data z kosmické sondy Galileo (NASA). Zjistili, že v případě Jupiterova měsíce Europa se s největší pravděpodobností jedná o těleso nejen s přítomností podpovrchového globálního oceánu, ale také s výskytem jezer kapalné vody o objemu srovnatelném s pozemskými Velkými jezery (Great Lakes, nacházející se na hranicích mezi USA a Kanadou). Jezera mohou být rozmístěna uvnitř ledového krunýře tohoto měsíce.
Voda může představovat vhodné prostředí pro život, přičemž velké množství takovýchto jezer může existovat kdekoliv v podpovrchových oblastech ledové kůry Europy. Předpokládají to astronomové v článku publikovaném v časopise Nature.
„Zjištěná data otevírají některé zajímavé možnosti,“ říká Mary A. Voytek, ředitelka astrobiologického programu NASA. „Nicméně vědci celého světa potřebují získat detailnější pohled na tuto analýzu předtím, než budeme moci plně zhodnotit správnost těchto závěrů.“
Kosmická sonda Galileo, která byla vypuštěna raketoplánem Atlantis v roce 1989, poskytla vědcům spoustu dat k analýze ještě před vniknutím průzkumného pouzdra do atmosféry Jupiteru v roce 2003, které se oddělilo od mateřské sondy. Jedním z nejvýznamnějších objevů bylo odvození přítomnosti globálního slaného oceánu pod povrchem měsíce Europa. Tento oceán je ukryt dostatečně hluboko pod celým povrchem Europy a zřejmě obsahuje větší množství kapalné vody než veškeré pozemské oceány dohromady. Avšak v tak velké vzdálenosti od Slunce je tento oceán zcela zamrzlý. Většina astronomů se domnívá, že zdejší ledová kůra je tlustá několik desítek kilometrů.
„Jeden z názorů vědecké komunity předpokládá, že pokud je ledová kůra tak tlustá, pak je to špatná zpráva pro biology. To může znamenat, že povrchové vrstvy nemohou být ve spojení s kapalným prostředím pod ledovou kůrou,“ říká Britney E. Schmidt, hlavní autorka článku v časopise Nature a postgraduální studentka na Institute for Geophysics, University of Texas at Austin. „Nyní jsme objevili důkazy, že tlustá ledová kůra Europy může obsahovat obří podpovrchová jezera. To může zvýšit šance přítomného oceánu na jeho obyvatelnost.“
Britney Schmidt a členové jejího týmu se zaměřili na snímky ze sondy Galileo, a to především na fotografie dvou kruhových hrbolatých útvarů na povrchu měsíce Europa, na tzv. chaotický terén. Na základě podobných procesů pozorovaných na Zemi vypracovali čtyřstupňový model, který vysvětluje, jak tyto charakteristické rysy vznikají (viz diagram). Model vyřešil několik protichůdných pozorování. Některá pozorování naznačují, že vrstva ledu je velmi tlustá, jiná zase naznačují, že je naopak poměrně tenká.
Nedávné analýzy vedou k závěru, že chaotické útvary na povrchu Europy byly zformovány prostřednictvím mechanismů, které zahrnují rozsáhlou výměnu látky mezi ledovou kůrou a podpovrchovými jezery. Tento druh „chaosu“ může poskytovat cestu k přenášení živin a energie mezi povrchem a rozsáhlým globálním oceánem pravděpodobně existujícím pod tlustou skořápkou ledu. Astronomové se domnívají, že by to mohlo zvýšit pravděpodobnost přítomnosti života.
Autoři mají dobrý důvod se domnívat, že jejich model je správný. Nicméně protože odvozená jezera se nacházejí několik kilometrů pod povrchem měsíce, skutečné potvrzení jejich přítomnosti mohou poskytnout pouze budoucí kosmické sondy určené k průzkumu ledového povrchu Europy. Realizaci takové mise NASA zvažuje.
Zdroj: http://science.nasa.gov/science-news/science-at-nasa/2011/16nov_europa/
autor: František Martinek