Velký ohňostroj hvězdy Eta Carinae pohledem Hubbleova teleskopu

Představte si ohňostroj probíhající jako zpomalený film, který započal explozí před 170 roky a stále ještě pokračuje. Tento typ ohňostroje nebyl zažehnut v zemské atmosféře, ale ve vesmíru velmi hmotnou hvězdou odsouzenou ke zkáze s názvem Eta Carinae, která je větší složkou binárního hvězdného systému. Nové snímky pořízené pomocí Hubbleova kosmického teleskopu HST v oboru ultrafialového záření zachycují expandující plyny vyvržené hvězdou znázorněné červenou, bílou a modrou barvou. Eta Carinae je od Země vzdálena 7 500 světelných roků.

Nebeský výbuch vytváří podobu dvojice nafouklých laloků prachu a plynu a další filamenty, které se rozpínají od explodující hvězdy. Stálice mohla mít počáteční hmotnost více než 150 hmotností Slunce. V uplynulých desetiletích astronomové uvažovali o tom, zda se hvězda náhodou nenachází již na pokraji naprosté destrukce.

Pozorovaný ohňostroj započal ve 40. letech 19. století, když Eta Carinae prošla obrovskou explozí nazvanou Velká exploze (Great Eruption), což z ní v průběhu dekády udělalo druhou nejjasnější hvězdu na obloze. Eta Carinae byla ve skutečnosti tak jasná, že se na určitou dobu stala významnou navigační hvězdou pro námořníky plavící se po jižních mořích.

Od té doby hvězda slábla a nyní je stěží viditelná neozbrojeným okem. Avšak ohňostroj ještě není u konce, protože Eta Carinae přežívá. Astronomové využili téměř všechny přístroje na palubě HST v uplynulých 25 letech ke studiu této bouřlivé hvězdy.

Například pomocí kamery Wide Field Camera 3 na palubě HST bylo v oboru ultrafialového světla zmapováno záření hořčíku zanořené v horkém plynu (znázorněné modrou barvou). Astronomové byli překvapeni objevem plynů v místech, kde dříve nebyli schopni nic pozorovat.

Astronomové již dlouho vědí, že vnější vrstvy materiálu odvrženého při erupci ve 40. letech 19. století byly zahřáty rázovou vlnou po srážce s dříve odvrženou hmotou z hvězdy určené k zániku. Vědci předpokládali, že na nových fotografiích objeví záření hořčíku přicházejícího ze stejné složité řady filamentů, pozorovaných v záření dusíku (zobrazeno červeně). Místo toho byly objeveny zcela nové struktury záření hořčíku v prostoru mezi prachovými bipolárními bublinami a vnějšími filamenty bohatými na dusík, které byly zahřáty vnější rázovou vlnou.

„Objevili jsme velké množství horkých plynů, které byly vyvrženy při tzv. Velké explozi, avšak dosud nekolidovaly s další látkou obklopující hvězdu Eta Carinae,“ vysvětluje Nathan Smith ze Steward Observatory at the University of Arizona in Tucson, Arizona, hlavní vědecký pracovník Hubbleova teleskopu. „Většina záření se nachází v místě, kde jsme očekávali, že objevíme prázdnou dutinu. Tento dodatečný materiál je velmi rychlý a zvyšuje celkovou energii již tak mohutného hvězdného poryvu.“

Nově objevený plyn je důležitý pro pochopení toho, jak erupce začala, protože představuje rychlé a rázné vyvržení materiálu, který byl hvězdou „vyhoštěn“ krátce před vypuzením bipolárních laloků. Astronomové potřebují mnohem více pozorování k přesnému určení, jak rychle se materiál pohybuje a kdy byl vyvržen.

Tato hvězdná „obluda“ nakonec dospěje do finále tohoto show v podobě ohňostroje, kdy exploduje jako supernova. Možná se to již stalo, avšak gejzír světla z možné oslňující exploze ještě nedoputoval na Zemi.

Zdroj: https://www.nasa.gov/feature/goddard/2019/hubble-captures-the-galaxys-biggest-ongoing-stellar-fireworks-show

autor: František Martinek