Úspěšný průlet kolem trpasličí planety Pluto

V úterý 14. července 2015 prolétla sonda NASA s názvem New Horizons kolem trpasličí planety Pluto a zamířila do oblasti Kuiperova pásu. Z doposud přijatých informací a fotografií je zřejmé, že přístroje na palubě kosmické sondy fungovaly stoprocentně. Získaná data budou na Zemi proudit ještě několik měsíců. Pak bude sonda znovu uvedena do hibernace a bude pokračovat k dalšímu cíli – k vybranému tělesu Kuiperova pásu.

Fotografie v úvodu článku byla pořízena kamerou LORRI (Long Range Reconnaissance Imager) na palubě sondy New Horizons dne 23. 7. 2015 ze vzdálenosti 768 000 kilometrů. Obrázku dominuje světlý útvar pojmenovaný „srdce“ o průměru zhruba 1 600 km. Útvar částečně překrývá tmavý terén v okolí rovníku. Podle údajů ze sondy New Horizons je průměr Pluta o něco větší, než se udávalo doposud, a to 2 370 km.

Připomeňme si některé doposud pořízené fotografie trpasličí planety Pluta a její rodiny měsíců.

První fotografie ukazuje dvojici těles Pluto-Charon. Byla pořízena ještě před největším přiblížením sondy k Plutu.

Na detailním snímku povrchu Pluta je vidět relativně mladý terén (stáří zhruba 100 miliónů roků) s pohořím o výšce asi 3 500 metrů. Na povrchu Pluta se vyskytují ledy zmrzlé vody, dusíku a metanu. Hory jsou tvořeny převážně vodním ledem, který se za panujících nízkých teplot chová jako skála v pozemských podmínkách.

Kosmická sonda New Horizons pořídila i celkový snímek Charona – největšího z pěti měsíců Pluta – na němž je vidět spousta detailů, mj. i údolí hluboká až 10 kilometrů. Mezi informacemi, které byly přijaty v řídícím středisku, byl i detailní snímek části limbu měsíce Charon. Vlevo nahoře v černobílé fotografii je vidět velká prohlubeň (deprese) s vrcholkem uprostřed. Černobílý vložený obrázek zachycuje oblast o délce zhruba 390 km včetně několika viditelných kráterů. Fotografie byla pořízena ze vzdálenosti 79 000 km, asi 1,5 hodiny před největším přiblížením sondy k trpasličí planetě Pluto.

Následující snímek zachycuje centrální oblasti dříve označované jako „srdce“ – nyní spíše jako Tombaugh Region na počest objevitele Pluta. Jedná se o popraskané ledové pláně zcela bez kráterů, z čehož vyplývá, že se jedná o relativně mladý terén starý asi 100 miliónů roků. Oblast je pravděpodobně stále vystavena geologickým procesům. Snímek pořídila kamera LORRI ze vzdálenosti 77 000 km před největším sblížením s Plutem. Na originálním snímku lze rozlišit detaily okolo jednoho kilometru.

Graf ukazuje závislost množství slunečního záření před, během zákrytu a po zákrytu Slunce za kotoučkem trpasličí planety Pluta. Nejvíce záření bylo přístrojem ALICE registrováno před a po zákrytu (křivka v horní části obrázku). Přítomná dusíková atmosféra Pluta postupně snižovala množství záření Slunce. K poklesu křivky přispěl i v atmosféře přítomný metan a uhlovodíky. Jakmile se sonda dostala do stínu za Plutem, množství záření pokleslo na nulu. Z obrázku je patrné, že hustější atmosféra Pluta sahá do výšky asi 270 km nad povrch, zeslabování slunečního svitu se začalo projevovat ve vzdálenosti 1 600 km od povrchu, což naznačuje, že na dusík bohatá atmosféra Pluta je docela rozsáhlá.

Na dalším grafu je umělecká představa interakce slunečního větru (proudu nabitých částic ze Slunce) s převážně dusíkovou atmosférou Pluta. Sonda New Horizons objevila oblast studeného ionizovaného plynu sahající do vzdálenosti několika desítek tisíc kilometrů za Plutem. Plyn postupně uniká do kosmického prostoru.

Zdroj: http://phys.org/news/, http://spaceflightnow.com/ a http://pluto.jhuapl.edu/

autor: František Martinek