V pátek 28. srpna 2026 v ranních hodinách před východem Slunce nastane částečné zatmění Měsíce. Celá délka trvání částečného zatmění bude 3 hodiny 18 minut. Od nás však budeme moci pozorovat pouze první polovinu úkazu - vstup Měsíce do zemského stínu. Výstup ze stínu bude probíhat již pod našim obzorem. Do stínu Země však Měsíc nevstoupí celý. V maximální fázi zatmění, kdy bude Měsíc u nás zapadat, ztmaví stín Země až 93 % měsíčního průměru, a tak Měsíc uvidíme zapadat jen jako malý srpek.
O víkendu 10. – 12. 7 2026 se úspěšně uskutečnila Víkendová škola návrhu a stavby nanosatelitů v rámci projektu přeshraniční spolupráce s názvem Rozvoj vzdělávání v oblasti vývoje nanosatelitů a kosmických technologií. Akci pořádali oba partneři projektu, Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. a Slovenská organizácia pre vesmírné aktivity a zúčastnilo se ji 15 účastníků z obou stran hranice. Součástí opravdu bohatého a zajímavého programu byly nejen teoretické přednášky, semináře, praktické činnosti se složením Schoolsatů – výukového modelu cubesatu, ale také jsme si vyzkoušeli virtuální technologie i praktická pozorování kosmických objektů pozemními dalekohledy, včetně Mezinárodní kosmické stanice. Po úspěšném absolvování víkendové školy a nedělní samostatné práce obdrželi všichni účastníci certifikát o absolvování této školy.
Po dvouleté přestávce organizuje hvězdárna pro děti a mládež astronomické tábory. Podobně jako v předchozích letech nabízíme pobytový tábor pro starší a odvážnější děti, které se nebojí vícedenního pobytu mimo domov, i tzv. příměstský tábor, kdy děti docházejí každý den na hvězdárnu. Obě akce jsou koncipovány jako vzdělávací, naším cílem však není děti zahlcovat informacemi, ale nabídnout jim smysluplnou rekreaci plnou her, zábavných úkolů, dobrovolných sportovních aktivit a především odpočinku pod hvězdnou oblohou při nočních pozorováních.

Při použití radioteleskopu Arecibo a dalekohledu Gemini astronomové detekovali stěhovavou supermasivní černou díru v galaxii pojmenované SDSS J043703.67+245606.8 (zkráceně J0437+2456). Hvězdný ostrov J0437+2456 je spirální galaxií typu Sb, která je od Země vzdálena přibližně 230 miliónů světelných roků a její poloha se promítá do souhvězdí Býka. Supermasivní černá díra, která byla poprvé detekována v roce 2018, má hmotnost zhruba tři milióny hmotností Slunce.
„Nepředpokládali jsme, že se dospělé supermasivní černé díry budou stěhovat; obvykle jsou spokojeny prostě s tím, že posedávají na místě,“ říká Dominic Pesce, astronom na Harvard & Smithsonian Center for Astrophysics. „Jsou tak těžké, že je obtížné s nimi vůbec pohnout. Vezměte v úvahu, jak velmi obtížné je kopnutím uvést do pohybu bowlingovou kouli v porovnání s fotbalovým míčem. Supermasivní černá díra v tomto případě představující bowlingovou kouli je několik miliónkrát hmotnější než Slunce. Její uvedení do pohybu by vyžadovalo velmi mohutné kopnutí.“
Při použití pozorování z radioteleskopu Arecibo a dalekohledu Gemini potvrdili Dominic Pesce a jeho spolupracovníci počáteční odhalení. Zjistili, že supermasivní černá díra v objektu J0437+2456 se pohybuje rychlostí přibližně 177 000 kilometrů za hodinu (tj. asi 49 km/s). Avšak co způsobilo tento její rychlý pohyb, není známo.
„Možná zde pozorujeme následky splynutí dvou supermasivních černých děr,“ říká Jim Condon, radioastronom na National Radio Astronomy Observatory (NRAO). „Následek takového splynutí může udělit nově zrozené černé díře zpětný ráz a my můžeme pozorovat ´při činu´ její pohyb napříč galaxií.“ Avšak je zde ještě jedna, snad dokonce mnohem více vzrušující možnost: černá díra může být součástí binárního systému. Takové systémy by sice měly být vzácné, podle vědců však mohou existovat.
„Navzdory všem očekáváním, ve skutečnosti astronomové měli problémy identifikovat jasně příklady binárních supermasivních černých děr,“ říká Dominic Pesce. „Co by mohlo být pozorováno v objektu J0437+2456, je jedna z černých děr v takovém páru, s další zbývající černou dírou ukrytou před našimi rádiovými pozorováními, protože je zde nedostatek maserové emise.“
Pro výzkum si astronomové vybrali galaxie, jejichž supermasivní černé díry mají v akrečním disku pohlcované hmoty velké množství vody. Když voda v akrečním disku krouží kolem černé díry, tak vzniká astrofyzikální maser, v tomto případě paprsek rádiových vln, který připomíná laser. Pozemská síť radioteleskopů s technologií VLBI (Very Long Baseline Interferometry) dokáže s pomocí maseru velmi přesně změřit pohyb dotyčné černé díry, který pak lze porovnat s pohybem galaxie.
Článek byl publikován v časopise Astrophysical Journal.
Zdroj: http://www.sci-news.com/astronomy/wandering-supermassive-black-hole-09446.html a https://www.cfa.harvard.edu/news/2021-06
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí