Po několikaleté odmlce se hvězdárna znovu zařadila mezi organizátory letních vzdělávacích táborů a kurzů. Během letošní letní sezóny jsme připravili hned dvě akce. V prvním případě se jednalo o kombinovaný pobytový a tzv. docházkový tábor, který začínal již na počátku prázdnin. Pro nás představoval nejen návrat k této formě vzdělávacích aktivit, ale zároveň i určitý organizační experiment.V prvním případě se jednalo o kombinovaný pobytový a tzv. docházkový tábor, který začínal již na počátku prázdnin. Pro nás představoval nejen návrat k této formě vzdělávacích aktivit, ale zároveň i určitý organizační experiment.
V pátek 28. srpna 2026 v ranních hodinách před východem Slunce nastane částečné zatmění Měsíce. Celá délka trvání částečného zatmění bude 3 hodiny 18 minut. Od nás však budeme moci pozorovat pouze první polovinu úkazu - vstup Měsíce do zemského stínu. Výstup ze stínu bude probíhat již pod našim obzorem. Do stínu Země však Měsíc nevstoupí celý. V maximální fázi zatmění, kdy bude Měsíc u nás zapadat, ztmaví stín Země až 93 % měsíčního průměru, a tak Měsíc uvidíme zapadat jen jako malý srpek.
O víkendu 10. – 12. 7 2026 se úspěšně uskutečnila Víkendová škola návrhu a stavby nanosatelitů v rámci projektu přeshraniční spolupráce s názvem Rozvoj vzdělávání v oblasti vývoje nanosatelitů a kosmických technologií. Akci pořádali oba partneři projektu, Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. a Slovenská organizácia pre vesmírné aktivity a zúčastnilo se ji 15 účastníků z obou stran hranice. Součástí opravdu bohatého a zajímavého programu byly nejen teoretické přednášky, semináře, praktické činnosti se složením Schoolsatů – výukového modelu cubesatu, ale také jsme si vyzkoušeli virtuální technologie i praktická pozorování kosmických objektů pozemními dalekohledy, včetně Mezinárodní kosmické stanice. Po úspěšném absolvování víkendové školy a nedělní samostatné práce obdrželi všichni účastníci certifikát o absolvování této školy.
Jupiter byl zasažen slunečním větrem a vědci ho konečně zachytili v akci. Mohutná sluneční událost stlačila ochranné magnetické pole Jupitera a způsobila dramatický nárůst teploty na polovině planety. Na základě dat z teleskopů a kosmických sond vědci viděli, jak sluneční vítr vlní atmosféru obra, což naznačuje, že Jupiter a další plynní obři nejsou před hněvem Slunce tak chráněni, jak se dříve soudilo.
Sluneční vítr rozbil Jupiterovu bublinu
Poprvé byla detekována silná vlna slunečního větru, která stlačila Jupiterův magnetický štít. Vědci z University of Reading identifikovali událost slunečního větru z roku 2017, která zasáhla Jupiter a dočasně tlačila jeho magnetosféru, obří magnetickou bublinu, která obklopuje a chrání planetu. Tento náraz vytvořil v horních vrstvách atmosféry neobvykle horkou oblast, která se rozprostírala přes polovinu obvodu Jupitera a dosahovala teplot vyšších než 500 °C.
Podle nové studie publikované 3. dubna 2025 v časopise Geophysical Research Letters se zdá, že tento typ slunečního vzplanutí zasahuje Jupitera pravidelně, přibližně dvakrát až třikrát měsíčně.
„Nikdy předtím jsme nezachytili reakci Jupitera na sluneční vítr a způsob, jakým změnil atmosféru planety, byl velmi nečekaný,“ řekl James O'Donoghue, hlavní autor studie. „Je to vůbec poprvé, co jsme něco takového pozorovali na nějakém vzdáleném světě.“
Obří planety nejsou tak odolné
„Sluneční vítr zmačkal magnetický štít Jupitera jako obří míč na squash. Vznikla tak superžhavá oblast, která se rozkládala na polovině planety. Průměr Jupitera je 11krát větší než průměr Země, což znamená, že tato rozžhavená oblast je obrovská,“ řekl O'Donoghue.
„V posledním desetiletí jsme stále podrobněji studovali Jupiter, Saturn a Uran. Tyto obří planety nejsou vůči vlivu Slunce tak odolné, jak jsme si mysleli – jsou zranitelné, stejně jako Země. Jupiter funguje jako laboratoř, která nám umožňuje studovat, jak Slunce ovlivňuje planety obecně. Sledováním toho, co se tam děje, můžeme lépe předpovídat a chápat účinky slunečních bouří, které by mohly narušit GPS, komunikaci a energetické sítě na Zemi.“
Sluneční bouře by mohly narušit i ty nejmocnější planety
Kombinací pozemních pozorování z Keckova teleskopu s daty ze sondy Juno a modelováním slunečního větru vědci zjistili, že hustá oblast slunečního větru stlačila obrovskou magnetosféru Jupitera krátce před zahájením pozorování. Zdá se, že tato komprese zintenzivnila aurorální ohřev na pólech Jupitera, což způsobilo rozšíření horních vrstev atmosféry a rozlití horkého plynu směrem k rovníku.
Vědci se dříve domnívali, že rychlá rotace Jupitera omezuje ohřev jeho polární oblasti prostřednictvím silných větrů. Tento objev ukazuje opak a naznačuje, že atmosféry planet v celé Sluneční soustavě mohou být zranitelnější vůči slunečním vlivům, než se dosud předpokládalo. Sluneční erupce by mohly významně změnit dynamiku horních vrstev atmosféry velkých planet a vyvolat globální větry, které řídí distribuci energie po celé planetě.
Předpověď kosmického počasí od Jupitera po Zemi
Profesor Mathew Owens, spoluautor z University of Reading, řekl: „Náš model slunečního větru správně předpověděl, kdy dojde k narušení Jupiterovy atmosféry. To nám pomáhá dále porozumět přesnosti našich předpovědních systémů, což je nezbytné pro ochranu Země před nebezpečným kosmickým počasím.“
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí