Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Hvězdárnu zde můžete sledovat pod jménem astro_hvm a mít tak sice méně odbornou, ale zato přístupnější formu informování nejširší veřejnosti o naší činnosti jako na dlani.
Jednou ze záhad v naší Sluneční soustavě je tzv. super-rotační proudění. Fenomén, který je znám od konce šedesátých let dvacátého století, při němž rychlost větru na Venuši přesahuje rychlost rotace planety.
Vědci již navrhli mnoho teorií proč tomu tak je, nicméně žádná není zcela uspokojivá. Mexičtí vědci navrhli první životaschopný mechanismus, podle nějž toto super-rotační proudění způsobuje rychlejší pohyb ve vyšších vrstvách atmosféry.
Pro připomenutí, jedna celá otočka Venuše trvá 243 pozemských dnů, ale atmosféra proudící rychlostmi okolo 200 m/s (720 km/h) potřebuje pouhé čtyři dny na jedno obkroužení kolem planety. Jediné další známé místo, kde ve Sluneční soustavě k super-rotačnímu proudění dochází, je Saturnův měsíc Titan.
Vědci z university Nacional Autonoma de Mexico, pod vedením Héctora Javiera Durand-Manteroly studovali nadzvukové rychlosti větrů v ionosféře ve výškách 150-800 kilometrů nad povrchem. V těchto místech vanou větry známé jako „trans-terminátorový“1) proud, pohybující se rychlostmi několika kilometrů za sekundu. Proud byl objeven v osmdesátých letech dvacátého století americkou sondou Pioneer Venus Orbiter a má se za to, že je poháněn interakcí se slunečním větrem.
Durand-Manterola a jeho skupina navrhují, že trans-terminátorový proud v kryosféře může přenášet moment hybnosti do nižších vrstev formou rozptylu tlakových vln. Pro vznik těchto vln navrhují mechanismus interakce mezi proudy v oblasti soumraku vůči oblastem úsvitu na noční polokouli, protože proudy dosahují rozdílných rychlostí. Konkrétně oblast proudění v níž nastává úsvit se pohybuje mnohem rychleji.
Vlny následně sestupují níže z ionosféry skrze termosféru a mesosféru do troposféry, kde předávají nejvíce momentu hybnosti. Rozptýlením na vrstvě oblačnosti pohybují atmosférou v obráceném směru vůči rotaci a způsobují toto super-rotační proudění.
Vědci spočítali energetický tok, který přesouvá trans-terminátorový proud a porovnali jej s energetickými ztrátami, které způsobuje viskozita atmosféry. Výpočty ukázaly, že energie trans-terminátorového proudění přesahuje odpor viskozity a způsobuje tak super-rotační proudění. Následně spočítali amplitudu vln potřebnou k vyvolání super-rotačního proudění a našli potřebnou amplitudu, která bude produkovat 84 dB na noční polokouli, a je tedy dostatečná k udržení hluku v oblacích na odvrácené straně. „Podobně jako když symfonický orchestr hraje 'fortissimo'.“
Výzkumníci testovali své teorie energetické výměny na experimentu používajícím vodu. Namířili proud vody na jednu stranu polystyrenové podložky z výšky 0,2 m, který se šíří do stran rychlostí 2 m/s. Posléze namířili druhý proud na opačnou stranu podložky, tentokrát z výšky 0,02 m, který se šířil do stran rychlostí 0,63 m/s. Turbulence vytvořená v oblasti setkání vytvořila povrchové vlny šířící se od rychlejšího proudu vody směrem k pomalejšímu a znázornila tak podobu momentu vln pohybujících se v předpokládaném směru.
Více světla do problému by měla vnést kosmická mise sondy AKATSUKI.
Zdroj: http://phys.org/news/2010-05-theory-superrotation-venus.html
1) Terminátor je oblast přechodu mezi osvětlenou a neosvětlenou částí tělesa.
autor: Tomáš Pečiva