Teleskopy HST a JWST spojily síly při pozorování drobných zmrzlých světů za Neptunem

Astronomové poprvé spojili síly vesmírných teleskopů Hubble Space Telescope (HST) a James Webb Space Telescope (JWST), aby vypátrali jedny z nejmenších a nejslabších objektů, jaké kdy byly ve vnější oblasti Sluneční soustavy zaznamenány.

Dva týmy astronomů, vedené doktorandy z University of Victoria a Northern Arizona University, využily schopnost Hubbleova teleskopu pozorovat ve viditelném světle a infračervené „oko“ Webbova teleskopu ke zkoumání 27 nově objevených transneptunských objektů (trans-Neptunian object – TNO).

Tato drobná tělesa jsou ledovými pozůstatky z doby formování Sluneční soustavy, tedy z období předtím, než se planetesimály sloučily do podoby plnohodnotných planet. To nejmenší z nich mělo průměr pouhých 5 km a jedno bylo tak slabě zářící, že jeho pozorování lze přirovnat k zahlédnutí světlušek na Měsíci při pohledu ze Země.

Tato tělesa vykazovala stejné barevné vlastnosti jako jejich mnohem větší příbuzní z řad transneptunských objektů (TNO), což naznačuje, že srážky nepozměnily jejich povrch v takové míře, jak vědci očekávali.

Astronomové rovněž zjistili, že malých objektů TNO je méně, než předpovídaly modely, a odhalili, že „horké“ i „chladné“ populace těchto těles – rozdělené podle charakteru jejich oběžných drah – vykazují nápadně podobné rozdělení velikostí. To naznačuje, že proces vzniku planetesimál není příliš závislý na podmínkách v disku, v němž k němu dochází.

„Je velmi zajímavé, že proces vzniku planetesimál vede ke stejnému rozdělení velikostí u chladných i horkých populací, přestože vznikaly v odlišných oblastech rané Sluneční soustavy,“ uvedla Marielle Eduardová, doktorandka na University of Victoria. „Zdá se, že tento proces není citlivý na podmínky v disku; vznikají při něm planetesimály podobných velikostí bez ohledu na to, zda je disk horký či chladný a zda je hustý, nebo řídký.“

„Lze si představit scénář, v němž by vzájemné srážky a následné tříštění změnily povrchové složení, což by se projevilo odlišnou barvou povrchu drobných objektů TNO ve srovnání s jejich většími ‚sourozenci‘,“ dodala Anastasia Morganová, doktorandka na Northern Arizona University. „Je tedy skutečně fascinující sledovat, jak si i ta nejmenší tělesa svým způsobem ‚pamatují‘ a uchovávají historii svého vzniku.“

„Dynamicky ‚horká‘ tělesa za Neptunem (TNO) si zachovávají stopu místa svého zrodu, přestože se jejich dráhy od té doby promíchaly,“ uvedl astronom David Trilling z Northern Arizona University. „Zdá se, že jak ‚horké‘, tak ‚chladné‘ populace si udržují stejné zbarvení, jaké měly při svém vzniku, a od počátků Sluneční soustavy prošly jen minimálními změnami.“

Výsledky jsou prezentovány ve dvou vzájemně se doplňujících článcích v časopise Astronomical Journal. 

Zdroj: https://www.sci.news/astronomy/hubble-webb-trans-neptunian-objects-15052.html

autor: František Martinek