Již tradičně se minimálně jednou za rok na naší hvězdárně objeví studenti předmětu SLO/PA Univerzity Palackého v Olomouci, Společné laboratoře optiky UP a FZÚ AV ČR. Stejně tomu bylo i letos, ale přece jen ta letošní stáž byla něčím výjimečná… světe div se, vyšlo nám počasí! A čím vším se studenti u nás zabývali? Hlavními tématy byly astronomické přístroje, astronomická pozorování a jejich zpracování.
Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
Astronomové získali důkazy, že další vesmírné těleso bombardovalo planetu Jupiter, a to přesně 15 let po prvním pozorovaném impaktu úlomků komety Shoemaker-Levy 9.
Novou skvrnu objevil amatérský astronom Anthony Wesley (Austrálie), který planetu Jupiter vyfotografoval 19. 7. 2009. Na snímku, pořízeném o dva dny dříve ještě žádné stopy po srážce nebyly. Po publikování snímku, na kterém byl objeven nový temný „šrám“ v atmosféře obří planety, ještě tentýž den vědci JPL (Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, Kalifornie) použili infračervený dalekohled NASA o průměru 3 m s názvem IRTF (Infrared Telescope Facility) na Mauna Kea (Havajské ostrovy) k detailnímu výzkumu, z kterého vyplynulo, že se s největší pravděpodobností jedná o impakt.
Nové fotografie v infračerveném oboru ukazují, že tmavá skvrna pravděpodobně vznikla v důsledku srážky Jupiteru s kometou v oblasti poblíž jižního pólu planety. Ve viditelném světle byla oblast pozorovatelná jako tmavá „jizva“ v horních vrstvách atmosféry. V oboru infračerveného záření se jevila jako jasná plocha vzniklá v důsledku zahřátí horní troposféry planety.
„Jsme neobyčejně šťastní, že jsme planetu Jupiter pozorovali ve správnou dobu, ve správném okamžiku, že jsme pozorovali tu správnou oblast Jupiteru a byli svědky této události. Nemohli jsme pozorování zorganizovat lépe,“ říká Glenn Orton, vědecký pracovník JPL.
Orton a jeho tým astronomů zahájili pozorování časně ráno. Tato fotografie byla pořízena na vlnové délce 1,65 mikronu, což je vlnová délka, citlivá na sluneční světlo odražené od vysoké atmosféry planety Jupiter. Ukazuje jednak jasný střed skvrny a jednak na ni navazující oblak trosek směřující k severozápadu (vlevo nahoru).
„Může se jednat o dopad komety, zatím si tím však nejsme úplně jisti,“ říká Orton. „K události došlo přesně v den, kdy si připomínáme výročí komety Shoemaker-Levy 9 a výročí přistání na Měsíci v projektu Apollo.“
Shoemaker-Levy 9 byla kometa, která se rozpadla na více než 20 pozorovatelných úlomků ještě před tím, než došlo k její srážce s Jupiterem v rozmezí 16. až 22. července 1994.
Leigh Fletcher, který spolupracoval s Ortonem na těchto posledních pozorováních, řekl: „Tato pozorování jsou nejzajímavější, jaká jsem kdy zažil při výzkumu vnějších planet za posledních 5 let.“
Pozorování bylo možno uskutečnit ve velkém rozsahu pomocí infračerveného dalekohledu IRTF díky mimořádnému úsilí obsluhujícího personálu včetně operátora dalekohledu Williama Golische. Ten obratně nasměroval tři přístroje dalekohledu během krátké doby na oblast Jupiteru, kde byla viditelná skvrna, čímž mohla být sledována na různých vlnových délkách.
Do pozorování se zapojily i další světové observatoře.
Zdroj: http://www.jpl.nasa.gov/news/news.cfm?release=2009-112 a http://www.berkeley.edu/news/media/releases/2009/07/21_bruise.shtml
autor: František Martinek