Stačí být ve správný čas na správném místě, a i pozorný amatér se může stát svědkem fascinující podívané. A když sledovaný úkaz navíc doloží kamerovým záznamem, může svým dílem přispět k bližšímu poznání nebeských objektů. Pozorování zákrytů hvězd je zkrátka vzrušující astronomická disciplína, a proto není divu, že Petr Zelený se jí věnuje bezmála třicet let.
Astronomický kroužek probíhá od října prostřednictvím online konferencí. V uvedeném formátu jeho činnost probíhala i v jarních měsících. Tato komunikace není pro vzdělávací činnost zcela ideálním prostředkem, ale snažíme se jednak systematicky pokračoval v již započaté činnosti a zároveň chceme zachovat vazby a kontakty, které v kroužku máme.
Odborný pracovník naší hvězdárny Ladislav Šmelcer se zhlédl v proměnných hvězdách. Už téměř čtvrt století patří k jejich zaníceným pozorovatelům. Svého času byl předsedou Sekce proměnných hvězd a exoplanet při České astronomické společnosti, nyní je jejím místopředsedou a pořadatelem celostátního praktika. Téma tajuplných vesmírných těles prolíná celým následujícím rozhovorem.
Kosmická sonda NASA s názvem Cassini, která krouží kolem planety Saturn od 1. 7. 2004, prozkoumala řadu velkých i malých měsíců planety. Protože životnost sondy se chýlí ke konci (její činnost bude ukončena v září roku 2017), kolem některých měsíců prolétává již naposledy. Dne 31. května 2015 se přiblížila na své dráze k zajímavému měsíci Hyperion.
Tento velice zvláštní malý Saturnův měsíc má povrch s načervenalým odstínem. Má nezvykle nízkou hustotu a gravitaci na povrchu, a to díky své vysoké poréznosti (jako mycí houba nebo vosí hnízdo). Při srážkách s jinými menšími tělesy dochází spíše k jejich zanoření do povrchu než k vyvržení materiálu. Tomu odpovídá i pozorovaný vzhled povrchu tohoto měsíce – je pokryt četnými velmi hlubokými impaktními krátery. Když už došlo k vyvržení materiálu, ten díky nízké přitažlivosti unikl do okolního prostoru a již nespadl zpět na povrch satelitu.
Proto se podivné tvary mnoha kráterů na Hyperionu považují za výsledek impaktů, které povrchový materiál primárně stlačily a následně vyvrhly, místo typičtějších kruhových kráterů, které vznikají po kruhové rázové vlně, která explozivně přemisťuje povrchový materiál.
Okraje četných kráterů jsou světlé, z čehož vyplývá, že měsíc obsahuje velké množství vodního ledu. Protože dna kráterů jsou tmavší, absorbují více slunečního záření, zahřívají se, led sublimuje a krátery se dále prohlubují. Průměrná hustota měsíce Hyperion je méně než poloviční ve srovnání s hustotou vody. Je docela možné, že se v tomto případě nejedná o pevné těleso, ale o velkou „hromadu kamení a ledové tříště“.
Hyperion má nepravidelný tvar o rozměrech 410 x 260 x 220 km a kolem Saturnu obíhá ve vzdálenosti 1 481 100 km. Jeden oběh vykoná za 21 a čtvrt pozemského dne. Měsíc byl objeven v roce 1848.
Snímek v úvodu článku pořídila kosmická sonda Cassini 31. 5. 2015 ze vzdálenosti 60 000 km. Rozlišení snímku je 360 m na pixel. Sever je nahoře. Druhou fotografii sonda pořídila téhož dne ze vzdálenosti 38 000 km od měsíce Hyperion. Rozlišení snímku je 230 m na pixel.
Zdroj: http://saturn.jpl.nasa.gov/photos/imagedetails/index.cfm?imageId=5196 a http://saturn.jpl.nasa.gov/photos/imagedetails/index.cfm?imageId=5195
autor: František Martinek