Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Nový výzkum přináší významné aktualizace měsíční stratigrafické časové škály, zahrnující holistický pohled na vývoj Měsíce po éře Apollo. Rozdělením historie Měsíce do tří eonů na základě souhry vnitřních a vnějších procesů vědci zdůrazňují klíčové evoluční fáze od vzniku magmatického oceánu až po současnou dominanci impaktních událostí. Identifikace „formace Das“ a zjemnění přednektarijského období na období magma-oceánie a aitkenian nabízí podrobnější a systematičtější rámec pro pochopení měsíční evoluce s důsledky pro studium dalších pozemských planet.
Nový výzkum, který vedli Dijun Guo z National Space Science Center při Čínské akademii věd, Jianhzong Liu z Ústavu geochemie při Čínské akademii věd a James W. Head z Brown University přehodnocuje základní lunární stratigrafickou časovou osu, která navrhuje významné revize, aby zahrnovala širší a integrovanější perspektivu. Tato aktualizace zvažuje podstatný pokrok, kterého bylo dosaženo v lunární vědě od misí Apollo.
Pro začátek je evoluční historie Měsíce rozdělena do tří odlišných fází založených na časové souhře exogenních a endogenních procesů při změně Měsíce. Tyto fáze jsou definovány jako jednotky časového měřítka na úrovni Eon, které poskytují vhled do časové dynamiky měsíčního vývoje. Eolunarian Eon (4,52–4,31 Ga) se vztahuje k tvorbě magmatického oceánu, diferenciaci a tuhnutí primární kůry, což je fáze evoluce, která do značné míry zahrnuje endogenní síly a procesy.
Paleolunární Eon (4,31–3,16 Ga) je charakterizován srovnatelnými účinky endogenních a exogenních procesů, včetně velkých impaktních událostí a významných vulkanických aktivit. Neolunarian Eon (3,16 Ga–současnost) představuje éru ovládanou exogenními procesy, charakterizovanou sníženou vulkanickou činností a převahou impaktních událostí při modifikaci měsíčního povrchu.
Zpřesnění měřítka lunárního času
Kromě toho vědci identifikovali vyvrženou vrstvu jižního pólu-Aitken Basin a pojmenovali ji „Das Formation“. Jako nejstarší vrstva, která je výsledkem exogenních procesů v měsíční kůře, slouží formace Das jako hranice mezi eolunárními a paleolunárními eony. Využitím formace Das jako markeru se dříve definované pre-nektarijské období dále dělí na dvě odlišná období: rané magma-oceánské období a relativně pozdější aitkenské období.
Nově navržené schéma lunárního časového měřítka sestávající ze tří jednotek Eonů a šesti jednotek Period nabízí systematický rámec pro popis evoluční historie Měsíce. Toto schéma účinně ilustruje výhody vyjádření progrese, vývoje a transformace endogenních i exogenních procesů, které proběhly na Měsíci. Toto schéma bylo použito v měsíční globální geologické mapě v měřítku 1:2,5 milionu sestavené stejnou skupinou a má významné důsledky pro studium geologického vývoje jiných pozemských planet.
Zdroj: https://scitechdaily.com/revolutionizing-lunar-history-scientists-introduce-a-new-timeline/
autor: František Martinek