Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Vesmírný objekt na tomto nádherném snímku pořízeném pomocí Hubblova kosmického teleskopu, pojmenovaný Messier 54 (zkráceně M 54, též označovaný jako NGC 6715), je další kulovou hvězdokupou (v naší Galaxii jich známe asi 150). Avšak tato hustá a slabě zářící skupina hvězd je ve skutečnosti kulovou hvězdokupou, která leží mimo naši Galaxii. Její průměr se odhaduje na 150 světelných let. Objevil ji slavný astronom Charles Messier již v roce 1778. Objekt pojmenovaný Messier 54 je ve skutečnosti satelitní galaxií Mléčné dráhy, označovanou jako trpasličí eliptická galaxie v souhvězdí Střelce (Sagittarius Dwarf Elliptical Galaxy).
Charles Messier neměl v té době ani tušení o významu svého objevu. Změnilo se to teprve o dvě století později, v roce 1994, kdy astronomové zjistili, že M 54 je součástí miniaturní galaxie v sousedství, a nepatří tedy do naší Galaxie. Současná měření naznačují, že trpasličí galaxie Sagittarius, a tudíž i její kulová hvězdokupa, je od Země vzdálena téměř 90 000 světelných roků – což více než 3krát převyšuje vzdálenost Sluneční soustavy od středu naší Galaxie.
Ironicky řečeno, přestože o této kulové hvězdokupě je známo, že se nachází mimo naši Galaxii, zcela jistě se v budoucnu stane její součástí. Silný gravitační vliv Galaxie vede k pozvolnému pohlcování trpasličí galaxie Sagittarius, která nakonec splyne s Mléčnou dráhou, čímž dojde k vytvoření jedné větší galaxie.
Publikovaný snímek je kompozicí vytvořenou kombinací snímků pořízených kamerou ACS (Advanced Camera for Surveys) umístěnou na palubě Hubblova kosmického dalekohledu HST. Fotografie vznikla kombinací snímků v oblasti viditelného světla a blízkého infračerveného záření. Délka expozice byla přibližně jednu hodinu. Rozměr snímku zachycuje úsek oblohy o úhlovém průměru 3,4 x 3,4 obloukové minuty.
Zdroj: http://www.spacetelescope.org/images/potw1145a/
autor: František Martinek