Po měsících plánování a testování kamerové sítě přišla chvíle, kdy se teorie proměnila v realitu. V květnu 2025 dorazilo vybavení dvou observačních stanic na chilské observatoře La Silla a El Sauce a český tým čekala instalace. Jak probíhalo samotné sestavování přístrojů v náročných podmínkách pouště Atacama, s jakými výzvami se naši pracovníci setkali, co všechno bylo potřeba udělat, aby se kamery i spektrografy rozběhly naplno, ale také jak na La Silla vaří? Nahlédněte s námi do zákulisí vědecké mise, která míří ke hvězdám – doslova.
V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.
Na počátku listopadu hvězdárna slavnostně otevřela novou budovu. Ta vyrostla na místě bývalých garáží v rámci projektu, jehož součástí byly největší změny v areálu hvězdárny za posledních zhruba 60 let. Cílem projektu Kulturní a kreativní centrum – Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. spolufinancovaným Evropskou unií a Národním plánem obnovy bylo vybudování nového regionálního kreativního centra atraktivního nejen pro návštěvníky, zejména studenty, ale také pro partnery i z jiných regionů, otevírající dveře další spolupráci a inovacím a prohloubení mezisektorové spolupráce nejen v regionu.

Současný Mars je svět studených a neobydlených pouští, zdánlivě bez jakýchkoliv známek života, přinejmenším na jeho povrchu. Ke všemu to vypadá, jako by Mars byl studený a suchý miliardy let, s atmosférou tak řídkou, že se kapalná voda na povrchu rychle vypařuje, zatímco sluneční ultrafialové záření „spaluje“ povrchové horniny.
Avšak existují důkazy, že dříve na Marsu existovalo teplejší a vlhčí počasí – charakteristické rysy terénu podobné vyschlým říčním korytům a minerály vzniklé za přítomnosti vody naznačují, že v minulosti tekla voda přes písečné mělčiny. Přestože kapalná voda je potřebná pro všechny známé formy života, vědci jsou na pochybách, jestli život mohl na Marsu vzniknout, a pokud vznikl, co se stalo, když na Marsu došlo ke klimatickým změnám.
Nové výzkumy přece jen odhalily určitou pravděpodobnost života. Definitivní potvrzení přítomnosti metanu v atmosféře Marsu naznačuje, že planeta je stále ještě živá: buď ve smyslu biologickém či geologickém, a to jak podle odborníků NASA, tak podle univerzitních pracovníků.
„Metan je v atmosféře Marsu rychle rozkládán různými způsoby, takže náš objev hojných zásob metanu na severní polokouli Marsu v roce 2003 naznačuje, že zde existují nějaké přetrvávající procesy, při nichž dochází k uvolňování metanu,“ říká Dr. Michael Mumma (NASA, Goddard Space Flight Center, Greenbelt). „Uprostřed léta na severní polokouli je metan uvolňován srovnatelnou rychlostí, která odpovídá množství uhlovodíků, které vyvěrají například v pozemské oblasti Coal Oil Point, Santa Barbara, Kalifornie.“
Metan, tvořený čtyřmi atomy vodíku, které jsou vázány na atom uhlíku, je hlavní složkou zemního plynu, jak jej známe na Zemi. Zajímají se o něj astrobiologové, protože na Zemi živé organizmy uvolňují metan v rámci potravního řetězce (trávicího procesu). Avšak jiné ryze geologické procesy, jako je oxidace kovů, rovněž produkují metan. „V současné době nemáme dostatek informací, abychom mohli říci, zda se jedná o biologický či geologický proces vzniku metanu na Marsu, či zda fungují oba procesy,“ říká Michael Mumma. „Avšak i tento poznatek nám říká, že planeta je stále ještě živá, přinejmenším z geologického hlediska. Je to jako kdyby nás Mars vyzval: pátrejte, co tento metan znamená.“ Dr. Michael Mumma je hlavním autorem článku o tomto objevu, který byl publikován 15. ledna 2009 v časopise Science Express.
Pokud mikroskopický život na Marsu produkuje metan, pravděpodobně se nachází hluboko pod povrchem, kde je dostatečné teplo pro existenci kapalné vody. Kapalná voda právě tak jako zdroje energie a zásoby uhlíku jsou nezbytné pro všechny doposud známé formy života.
„Na Zemi se mikroorganismům daří v hloubkách 2 až 3 km pod povrchem, například v oblasti pánve Witwatersrand v Jižní Africe, kde přirozená radioaktivita rozkládá vodu na molekuly vodíku a kyslíku. Přítomné organismy využívají vodík jako zdroj energie. To by mohlo být možné i pro obdobné organismy přežívající miliardy roků pod vrstvami permafrostu na planetě Mars, kde existuje kapalná voda, radiace dodávající energii a oxid uhličitý, který poskytuje uhlík,“ dodává Mumma.
„Plyny jako metan, které se akumulují v takovýchto podpovrchových zónách, by mohly být uvolňovány v teplejších obdobích do atmosféry skrz póry či praskliny, které spojují hluboké oblasti s atmosférou například v místech kráterových valů či kaňonů,“ říká Mumma.
„Mikroorganismy, které vyrábějí metan z vodíku a oxidu uhličitého, byly prvními formami života na Zemi,“ poznamenává Dr. Carl Pilcher, ředitel astrobiologického institutu NASA, který částečně přispěl k tomuto výzkumu. „Pokud vůbec život na Marsu existuje, je rozumné předpokládat, že jeho metabolismus může používat k produkci metanu oxid uhličitý z atmosféry Marsu.“
Zdroj: http://www.nasa.gov/mission_pages/mars/news/marsmethane.html
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí