Již tradičně se minimálně jednou za rok na naší hvězdárně objeví studenti předmětu SLO/PA Univerzity Palackého v Olomouci, Společné laboratoře optiky UP a FZÚ AV ČR. Stejně tomu bylo i letos, ale přece jen ta letošní stáž byla něčím výjimečná… světe div se, vyšlo nám počasí! A čím vším se studenti u nás zabývali? Hlavními tématy byly astronomické přístroje, astronomická pozorování a jejich zpracování.
Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
Již v průběhu zítřejší noci můžete pozorovat maximum meteorického roje Eta Aquarid. Nejlepší příležitost letos bude v noci z 5. na 6. května v ranních hodinách, kdy nastává tzv. maximum roje. V tu dobu můžeme spatřit 8 až 10 meteorů za hodinu. Meteory tohoto roje však můžeme pozorovat i několik dní před a po maximu. Meteory vylétají ze souhvězdí Vodnáře. Pozorování však letos bude rušit svit Měsíce, který je těsně po úplňku.
Maximum tedy nastává letos 6. 5. ráno. Maximum roje však není ostré, můžou se proto vyskytnout i další menší maxima v dvou nocích po maximu. Aktivita roje se mění v periodě 12 let. Pravděpodobně se nebude opakovat vysoká aktivita z roku 2013 (tehdy bylo pozorováno 130 meteorů za hodinu), jelikož minulý rok bylo maximum bez zvláštností.
Jedná se o kometu 1P/Halley, která je vidět každých 75−76 let. Je nazvaná po Edmondu Halleyovi, který roku 1705 jako první předpověděl její návrat. Naposledy se objevila ve Sluneční soustavě v roce 1986, příště se objeví v roce 2061. Meteory, které pozorujeme na Zemi jsou tedy částice z prachové stopy komety. Země prochází její dráhou každoročně v pozdním dubnu a také v říjnu. Prvním rojem jsou tedy Eta Aquaridy a druhým Orionidy s maximem kolem 21. října.
Radiant roje je v souhvězdí Vodnáře. Je škoda, že poloha radiantu v tomto souhvězdí na počátku května není pro Střední Evropu příliš výhodná, radiant stoupá totiž jen nízko nad obzor. Proto je také tento roj viditelný hlavně z jižní polokoule, kde jsou pro něj mnohem výhodnější podmínky a jeho frekvence je zde mnohem vyšší. Můžeme zde spatřit až 40 meteorů za hodinu.
Je známé, že název roje je odvozen od souhvězdí, ze kterého meteory jakoby vylétají. V souhvězdí Vodnáře však leží hned několik radiantů, a proto je třeba názvy rojů odlišit, a to pomocí nejbližších hvězd k radiantu. Radiant η-Aquarid tedy leží velmi blízko hvězdy η Aqr.
Díky databázi drah EDMOND víme o tomto roji stále nové informace. Ve stávající databázi (verze 5.02), spojené s databází SONOTACO (Japonsko) bylo nalezeno 2373 drah, které podle katalogu IAU MDC (J8) patří k roji η-Aquarid.
Přiřazení jednotlivých členů meteorického roje bylo provedeno z databáze, která obsahuje v současné době 332 886 vícestaničních drah všech meteorických rojů a také sporadických meteorů. Pro přiřazení jednotlivých drah k tomuto roji bylo použito Drummondova kritéria podobnosti drah (v porovnání se střední dráhou roje) s maximální hodnotou D´<0,1, maximum činnosti roje bylo zjištěno v solární délce (sol) 46,4° (7. 5.) s poloměrem maxima 3,4° (tedy zhruba 3,4 dne) a poloha radiantu (RA/DEC) 338,4 ± 2,5°/−0,7 ± 1,3°.
Radiant tohoto meteorického roje je tedy poměrně dobře definovaný a jeho rozměr odpovídá vysoké geocentrické rychlosti meteorů roje, maximum má pak dlouhou dobu trvání, což odpovídá našim znalostem o tomto roji, který poskytuje, stejně jako Orionidy, četná vedlejší maxima.
Průměrná rychlost η-Aquarid byla stanovena na 65,6 ± 0,8 km/s, meteory roje tedy patří mezi ty nejrychlejší, které můžeme v průběhu roku pozorovat, což je způsobeno retrográdními dráhami. Střední dráha proudu η-Aquarid má velkou poloosu (a) 10,8 AU, perihelium (q) 0,6 AU, excentricitu (e) 0,9 a sklon (i) střední dráhy je 163,6 stupně.
Zdroj:
http://meteorshowersonline.com/lyrids.html
http://www.imo.net/calendar/2014
http://www.imo.net/imc2013/sites/default/files/s14.pdf
autor: Sylvie Gorková