Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Hvězdárnu zde můžete sledovat pod jménem astro_hvm a mít tak sice méně odbornou, ale zato přístupnější formu informování nejširší veřejnosti o naší činnosti jako na dlani.
Ano, už je tomu skutečně tak. Slunce je v posledním více než roce nebývale klidným tělesem, ačkoli se nám to na první pohled nezdá. Stále vychází a zapadá s pravidelností, na kterou jsou lidé v tomto období zvyklí. My ovšem nyní máme na mysli zcela jinou pravidelnost, na kterou jsou zvyklí především astronomové, kteří se pozorováním naší nejbližší hvězdy zabývají soustavně a dlouhodobě.
Slunce totiž, z doložených zdrojů, již po několik tisíciletí prochází poměrně pravidelným jedenáctiletým cyklem. Zmíněný cyklus se na první pohled projevuje nejvíce počtem a polohou slunečních skvrn. V maximu se jich na slunečním disku nachází velké množství ve dvou tzv. královských pásech, jen několik stupňů na sever i na jih od rovníku. Naopak v období minima se vyskytují časové úseky, kdy se na Slunci neobjeví byť jediná skvrna po dobu delší jak 100 dní v kuse. V současnosti se tedy Slunce nachází právě v minimu, které se ovšem oproti všem předpokladům astronomů již poněkud protáhlo a zatím marně čekáme na nějakou výraznější aktivitu.
Dlouhé období slunečního minima tak zavdává příležitost k nejrůznějším spekulacím, zda-li je s naším Sluncem vše v pořádku a zda máme mít o osud naší životadárné hvězdy obavy. Případně, nenastalo-li nějaké další Maunderovo či Spörerovo minimum.
Jiné zdroje hodnotí toto období ryze statisticky, přičemž z jejich závěrů vyplývá, že zatím nejde o nic jiného, než o běžnou statistickou odchylku, kterých se i v minulosti vyskytlo hned několik.
Nakonec nezbývá, než si počkat, čím nás Slunce překvapí, případně nepřekvapí. I na hvězdárně ve Valašském Meziříčí budeme při našich denních přehledových pozorováních Slunce čekat, co se bude dít dál.
autor: Tomáš Pečiva