Na počátku ledna tohoto roku organizovala hvězdárna pro členy astronomického kroužku školní kolo astronomické olympiády v kategorii EF (8. a 9. třída.). Za necelých 60 minut museli její účastníci odpovědět na cca 20 otázek a vypočítat několik příkladů. Tak například museli znát termíny jako radiant, atmosférická refrakce anebo Langrandeův bod. Matematicky pak měli zvládnout např. výpočet rychlosti vzdalování hvězdy.
Od září 2022 bude Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. nabírat nové zájemce do Klubu nadaných dětí, který zde funguje pod záštitou Dětské mensy již od roku 2019.
Ve školním roce 2022/2023 otevíráme klub pro děti, které budou v tomto školním roce navštěvovat 3. – 5. třídu ZŠ.
Touha prozkoumat stratosféru a její vliv nejen na živé organismy stojí za projektem s názvem Společně na hranici vesmíru. Jeho cílem je vytvořit, podpořit a udržet malé vývojové a výzkumné týmy složené z techniků a výzkumníků z obou stran česko-slovenské hranice. Projekt jsme začali realizovat v listopadu 2020 a i přes nepřízeň okolních podmínek, úspěšně pokračuje.
Jak časté jsou planetární soustavy podobné Sluneční soustavě? Podstatně méně běžné než jsme si snad mohli myslet. Podstatná část planetárních soustav v okolí hvězd podobných Slunci měla velmi dynamickou minulost, která vyvrcholila pádem některých planet na centrální hvězdy.
Podle nové studie vypracované astrofyziky z Monash University (Austrálie) bylo vrženo nové světlo na malé množství planetárních soustav, jako je ta naše, které nejenže udržely své planety, ale udržely je rozmístěné na blízkých oběžných drahách, čímž přispívají k životu podobnému tomu, jaký prosperuje na Zemi.
Výzkum publikovaný nedávno v časopise Nature Astronomy kolektivem pracovníků, jehož vedoucím byl Lorenzo Spina z National Institute for Astrophysics v Itálii, rozšířil naše znalosti možných vývojových cest planetárních soustav, v souladu s výzkumem, který uskutečnil spoluautor Parth Sharma, čestný student na Monash University School of Physics and Astronomy.
„Bez ohledu na technologie, které máme k dispozici a nehledě na milióny blízkých hvězd podobných Slunci, pátrání po planetách podobných Zemi bude vždycky připomínat hledání příslovečné ´jehly v kupce sena´,“ říká Parth Sharma. „Nicméně naše výsledky otevírají budoucí možnosti používání hojnosti chemických látek k lepší identifikaci hvězd, které jsou podobné analogu Slunce – mateřské hvězdě ve Sluneční soustavě.“
„Tato zjištění představují důležitý zásadní objev ve hvězdné astrofyzice a výzkumu exoplanet. Pátrání zdokonaluje vyhledávání parametrů pro budoucí průzkum potenciálních jevů pohlcení planet, zkoumá počátky chemicky podivných hvězd, což nám může říci mnoho o vývoji planetárních soustav, a také jednotlivých planet, jako je Země.“
Hvězdy v binárních soustavách se zformovaly ze stejného materiálu, proto tedy by měly být chemicky identické. Avšak nedávné velmi přesné studie odhalily chemické odlišnosti mezi dvěma členy binárního systému složeného z hvězd podobných Slunci.
Mnoho případů těchto chemicky nehomogenních binárních systémů představuje jedny z nejvíce protichůdných příkladů ve hvězdné astrofyzice a příčinu napětí mezi teorií a pozorováním.
„Dlouho nebylo jasné, jestli spousta odchylek je důsledkem chemických nehomogenit v protoplanetárním oblaku plynů, nebo zdali se tudíž jedná o událost pohlcení planety, ke kterému došlo po zformování hvězd,“ říká Parth Sharma.
Vědecký tým uskutečnil statistickou studii zahrnující 107 binárních soustav složených ze Slunci podobných hvězd ke zjištění – a to vůbec poprvé – jednoznačných důkazů pro scénář pohlcení planet. Rovněž stanovili, že případ pohlcení planety nastal u hvězd podobných Slunci s pravděpodobností v rozsahu mezi 20 až 35 %.
„Z toho vyplývá, že podstatná část planetárních soustav prodělává velmi dynamický vývoj, který může kriticky a katastrofálně modifikovat jejich architektury, na rozdíl od naší Sluneční soustavy, která zachovala své planety na blízkých oběžných drahách,“ dodává Parth Sharma.
Zdroj: https://scitechdaily.com/stellar-contradiction-solar-systems-like-ours-may-be-quite-rare/
autor: František Martinek