Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Nedávno publikovaný snímek odhaluje kvality dalekohledu na Gemini Observatory, který je vybaven zdokonaleným typem systému adaptivní optiky. Jeho využití umožňuje astronomům studovat vesmír s nevídaným rozlišením díky odstranění deformací obrazu, způsobovaných vlivem zemské atmosféry.
Na pořízené fotografii je zachycena oblast na okraji známé Mlhoviny v Orionu, která jen dokazuje mimořádný pokrok v kvalitě dalekohledu vzhledem k předcházejícímu systému adaptivní optiky. Snímek byl pořízen dalekohledem o průměru objektivu 8,1 m na observatoři Gemini South v Chile. Je opatřen novým systémem adaptivní optiky nazvaným GeMS, který využívá pěti pointačních hvězd generovaných laserem. Na základě zjištění stavu atmosféry je korigován optický systém dalekohledu k dosažení mimořádně kvalitních snímků.
Mlhovina v Orionu je od Země vzdálena asi 1500 světelných roků. Jak je patrno na publikovaném velmi ostrém a detailním snímku, okraj mlhoviny doslova provrtaly dobře viditelné kosmické „střely“. Jedná se o poměrně hustá oblaka horkých plynů o velikosti zhruba 10krát převyšující průměr dráhy Pluta ve Sluneční soustavě, která byla vystřelena při vzniku hmotných hvězd. Na tomto snímku ve falešných barvách jsou zobrazena modrou barvou.
Oblaka plynu se šíří vesmírem rychlostí několika stovek kilometrů za sekundu, září světlem ionizovaných atomů železa a jejich průchod vyznačují oranžově zářící rázové vlny v plynném neutrálním vodíku, který představuje hlavní stavební hmotu mlhoviny. Viditelné kužely dosahují délky až jedné pětiny světelného roku. Pozorované „střely“ (Orion Bullets) byly objeveny v roce 1983. Publikovaný snímek byl pořízen 28. 12. 2012.
Zdroj: http://www.gemini.edu/node/11925
autor: František Martinek