Nová naděje pro život na Marsu – roztoky solanky

Nová studie odhaluje, že na Marsu se mohou dočasně tvořit solné roztoky z tající námrazy během určitých sezónních období, což zpochybňuje dlouhodobé přesvědčení o suché planetě a otevírá nové možnosti při hledání života. Výzkum solanek naznačuje, že oblasti pokryté námrazou jsou nejslibnějšími kandidáty pro budoucí obyvatelnost Marsu a astrobiologický průzkum.

Vzhledem k drsným, chladným a extrémně suchým podmínkám se vědci dlouho domnívali, že na povrchu rudé planety nemůže existovat kapalná voda. Ta je základní složkou života, jak ho známe. Nejslibnější možností její existence jsou solné roztoky – roztoky bohaté na soli – které zůstávají kapalné i při mnohem nižších teplotách než čistá voda. Přesto zůstává nejisté, zda by se takové solné roztoky mohly za marsovských podmínek skutečně vytvořit.

Vincent Chevrier, docent výzkumu na Centru pro vesmírné a planetární vědy University of Arkansas, strávil dvě desetiletí zkoumáním právě této otázky. Nyní věří, že má odpověď: „Ano, mohou.“ Chevrier prezentoval svá zjištění v nedávné studii publikované v časopise Nature Communications Earth and Environment, v níž předložil přesvědčivý argument, že tekuté solanky se na Marsu skutečně mohou tvořit.

Dvě desetiletí trvající výzkum
Chevrier využil meteorologická data z místa přistání Vikingu 2 na Marsu v kombinaci s počítačovým modelováním k určení, zda se slané vody mohou na krátkou dobu vyvíjet koncem zimy a začátkem jara z tající námrazy. To zpochybňuje předpoklad, že Mars je zcela bez kapalné vody na povrchu a naznačuje, že podobné procesy mohou probíhat i v jiných oblastech s výskytem jinovatky, zejména ve středních až vysokých planetárních šířkách.

Byla použita data z Vikingu 2, který přistál na Marsu v roce 1976, protože, jak řekl Chevrier, „byla to jediná mise, která jasně pozorovala, identifikovala a charakterizovala námrazu na Marsu.“ Tající jinovatka představuje nejlepší šanci na nalezení kapalných solanek na Marsu, ale je tu háček: jinovatka na Marsu má tendenci rychle sublimovat, což znamená, že přechází z pevného do plynného stavu, aniž by kvůli jedinečným atmosférickým podmínkám Marsu strávila čas v kapalném stavu.

Ale prozkoumáním dat z Vikingu 2 v kombinaci s daty z databáze klimatu Marsu dokázal Chevrier určit, že koncem zimy a začátkem jara existovalo krátké období, kdy byly podmínky pro tvorbu solanek vhodné. Konkrétně šlo o období jednoho marsovského měsíce (zhruba ekvivalentní dvěma pozemským měsícům), kdy byly ideální podmínky ve dvou časech během dne: zhruba brzy ráno a pozdě odpoledne.

Na Marsu se nachází velké množství solí a Chevrier již dlouho spekuluje, že chloristany by byly nejslibnějšími solemi pro tvorbu solanky, protože mají extrémně nízké eutektické teploty (což je bod tání směsi soli a vody). Solanka s chloristanem vápenatým tuhne při -75 stupních Celsia, zatímco Mars má průměrnou povrchovou teplotu na rovníku -50 °C, což naznačuje, že by mohla existovat zóna, kde by solanka s chloristanem vápenatým mohla zůstat kapalná.

Kdy a kde se mohou vyskytovat solanky
Modelování založené na známých datech potvrdilo, že dvakrát denně po dobu jednoho zdejšího měsíce na konci zimy a začátku jara existuje ideální okno, ve kterém se mohou tvořit solanky s chloristanem vápenatým, protože teplota se pohybuje přesně kolem optimální teploty -75 °C. V jinou denní dobu je buď příliš horko, nebo příliš chladno.

Chevrierovy závěry sice nejsou jednoznačným důkazem o existenci solanek, ale pádně svědčí o jejich existenci v malém množství a opakovaně. I kdyby existoval přímý důkaz o přítomnosti chloristanu vápenatého v solance detekované minulým nebo budoucím přistávacím modulem, nebylo by to ve velkém množství. Chloristan vápenatý tvoří pouze asi 1 % marťanského regolitu a námraza, která se na Marsu tvoří, je extrémně tenká – mnohem méně než milimetr. Je tedy nepravděpodobné, že by generovala velké množství vody. To ale neznamená, že planeta nemohla podporovat život přizpůsobený mnohem chladnějším a sušším podmínkám.

Ať tak či onak, Chevrier je povzbuzen zjištěním, že by se za stanovených podmínek solanky tvořily, a těší se na další potvrzení. V závěru své práce poznamenává: „Silná korelace mezi tvorbou solanky a sezónními mrazovými cykly zdůrazňuje specifická období, kdy je nejpravděpodobnější přechodná aktivita vody, což by mohlo ovlivnit plánování budoucích astrobiologických výzkumů.“

„Robotické přistávací moduly vybavené vlhkoměry pro měření obsahu vlhkosti ve vzduchu a chemickými senzory by se mohly zaměřit na tato sezónní okna, aby přímo detekovaly tvorbu solanky a omezily časové rámce, po které tyto kapaliny přetrvávají.“

Zdroj: https://scitechdaily.com/new-hope-for-life-on-mars-study-finds-elusive-conditions-for-liquid-water-still-exist/

autor: František Martinek