Již tradičně se minimálně jednou za rok na naší hvězdárně objeví studenti předmětu SLO/PA Univerzity Palackého v Olomouci, Společné laboratoře optiky UP a FZÚ AV ČR. Stejně tomu bylo i letos, ale přece jen ta letošní stáž byla něčím výjimečná… světe div se, vyšlo nám počasí! A čím vším se studenti u nás zabývali? Hlavními tématy byly astronomické přístroje, astronomická pozorování a jejich zpracování.
Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
Tento snímek mlhoviny NGC 3582 byl pořízen pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO se zrcadlem o průměru 2,2 m pracujícím na observatoři ESO La Silla v Chile. Obří smyčky plynu, které jsou zde zachyceny, silně připomínají sluneční protuberance. Předpokládá se, že vznikly vyvržením materiálu z umírajících hvězd. V této oblasti bychom ale nalezli také nové mladé stálice emitující silné ultrafialové záření, které nutí plyn v mlhovině zářit a vytvářet tento úžasný obraz.
Mlhovina NGC 3582 je součástí velké oblasti zrodu hvězd označované jako RCW 57. Ta se nachází v naší Galaxii poblíž roviny Mléčné dráhy a na obloze bychom ji nalezli v jižním souhvězdí Lodního kýlu (Carina; kýl Jásonovy lodi Argo). Tuto oblast oblohy bohatou na zářící plyn i temná prachová mračna poprvé zdokumentoval John Herschel v roce 1834, když pobýval v jižní Africe.
Mnohé ze stálic vznikajících v oblastech jako je NGC 3582 jsou výrazně hmotnější než naše Slunce. Tyto hvězdy produkují enormní množství energie, žijí proto jen krátce a většinou končí svůj život grandiózními explozemi v podobě supernovy. Hmota uvolněná při těchto výbuších vytváří bubliny v okolním plynu a prachu, a pravděpodobně tímto způsobem vznikly také smyčky, které můžete spatřit na uvedeném snímku.
Záběr byl pořízen přes řadu filtrů. Data získaná kamerou WFI přes červený filtr jsou zobrazena zelenou a červenou barvou, červeně jsou zobrazena také data získaná přes H-alfa filtr vymezující záření vodíku, modrá složka obrázku představuje infračervený snímek téže oblasti získaný v rámci projektu Digitized Sky Survey.
Uvedený snímek byl zpracován odborníky ESO na základě archivních dat, která v rámci astrofotografické soutěže ‚Hidden Treasures 2010‘ [1] nalezl Joe DePasquale (USA) [2]. Soutěž pořádala ESO v říjnu a listopadu 2010 a byla určena každému, koho baví vytvářet působivé snímky noční oblohy na základě astronomických dat získaných pomocí profesionálních dalekohledů.
Poznámky
[1] Astrofotografická soutěž 'Hidden Treasures 2010' dala amatérským astronomům možnost prohledat ohromné archivy ESO, a to ve snaze nalézt v nich dobře ukryté skvosty, které potřebují jen trochu vyleštit. Účastníci zaslali do soutěže na 100 prací a nejlepší autoři byli odměněni atraktivními cenami včetně kompletně hrazené návštěvy na observatoři Cerro Paranal v Chile s technologicky nejvyspělejším dalekohledem světa VLT, kterou získal absolutní vítěz. Deset vítězných autorů zaslalo do soutěže celkem dvacet nejlépe hodnocených fotografií v soutěži. Další ‘Skryté poklady’ naleznete na stránkách soutěže.
[2] Joe nalezl v archivu ESO dataset, který následně použil ke kompozici svého snímku mlhoviny NGC 3582. Ten se umístil celkově na desátém místě v soutěži, do které bylo přihlášeno na 100 prací. Originální práci Joe DePasquala můžete vidět zde.
Další informace
ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) – nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.
Odkazy
Kontakty
Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT and Survey Telescopes Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel: +49 89 3200 6655; Cell: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org
Překlad: Jiří Srba
Národní kontakt: Viktor Votruba +420 267 103 040; votruba@physics.muni.cz
autor: Jiří Srba