Na měsíci Enceladus mohou sněžit mikroorganismy

Velmi malý Saturnův měsíc Enceladus (průměr 500 km) obíhající daleko za vnějším okrajem prstenců planety nás naplňuje příslibem, že zde možná existují mikroorganismy. Během série nebezpečně těsných průletů objevila kosmická sonda NASA s názvem Cassini doslova gejzíry vody tryskající z jeho povrchu, či spíše z podpovrchového zásobníku kapalné vody. Tyto výtrysky, které pronikají skrz trhliny v ledové kůře měsíce, mohou vynášet na povrch přítomné mikroorganismy.

„Více než 90 výtrysků různých velikostí v blízkosti jižního pólu měsíce Enceladus rozprašuje vodní páru, krystalky ledu a směs organických látek na rozsáhlou oblast,“ říká Carolyn Porco, významná planetoložka a vedoucí vědeckého týmu pro zobrazovací experimenty na sondě Cassini. „Sonda Cassini několikrát prolétla přímo některým z výtrysků a prováděla výzkum přítomných částic. Zjistili jsme, že kromě vody a organických látek je v ledových krystalcích přítomna také sůl. Salinita těchto částic je stejná jako slanost oceánů na Zemi.“

Měření teploty v oblasti trhlin nacházejících se na Enceladu odhalila teploty vyšší než 190 K (-83 °C). „Pokud sečtete dohromady veškeré teplo, potom dojdete k závěru, že z přítomných trhlin na Enceladu nepřetržitě uniká energie 16 GW,“ říká Carolyn Porco. Domnívá se rovněž, že tento malý měsíc s podpovrchovými jezery kapalné vody, s organickými látkami a zdroji tepelné energie může hostit stejný typ života, jaký jsme objevili v podobných podmínkách na Zemi.

Toto prostředí na Enceladu by mohlo poskytovat podmínky podobné jako v mořských hlubinách na Zemi. Hojné množství tepelné energie a kapalná voda – takové prostředí bylo na Zemi objeveno v okolí podpovrchových vulkanických hornin. Živé organismy zde prospívají díky vodíku (který vzniká na základě reakcí kapalné vody při styku s horkým prostředím) a dostupnému oxidu uhličitému, dochází ke vzniku metanu, který se recykluje zpátky na vodík. A to všechno probíhá zcela bez přítomnosti slunečního světla nebo látek produkovaných slunečním zářením.

Z výtrysků do okolního prostředí, nad povrch měsíce, můžeme tento materiál snadno odebrat. Zní to bláznivě, avšak na povrch tohoto malého tělesa mohou sněžit mikroorganismy. Je to nejnadějnější místo pro astrobiologický výzkum, které známe. Dokonce nepotřebujeme ani pročesávat místo na povrchu v okolí trhliny. Můžeme pouze proletět jedním z výtrysků a odebrat vzorky materiálu. Nebo můžeme přistát na povrchu měsíce, dívat se vzhůru a čekat. A máme, pro co jsme přišli!

Zdroj tepla na Enceladu je vytvářen působením planety Saturn. Astronomové si jsou jisti, že vlivem gravitace se tvar měsíce nepatrně mění během oběhu kolem planety. Změna tvaru tělesa vede k vnitřním pohybům generujícím teplo, podobně jako vy pocítíte teplo například na kancelářské sponce, když ji budete rychle ohýbat tam a zpět (dopředu a dozadu).

„Avšak probíhající slapové pohyby nejsou dostatečným vysvětlením pro vznik veškerého tepla, které nyní Enceladus vyzařuje. Jednou z možností, jak vyřešit toto dilema, je předpoklad, že část dnes pozorované tepla byla generována a uskladněna v minulosti,“ dodává Carolyn Porco.

Předpokládá se rovněž, že dráha měsíce Enceladus mohla být dříve mnohem více eliptická a větší excentricita vedla k většímu slapovému namáhání, což mělo za následek strukturální změny uvnitř měsíce způsobující větší produkci tepla. V tomto scénáři by teplo mohlo být uchováváno uvnitř měsíce a docházelo by k tání části ledu a k vytváření či doplňování jezer kapalné vody.

V současné době se excentricita oběžné dráhy měsíce Enceladus zmenšila. Teplo vyzařované z vnitřních oblastí měsíce je nyní kombinací dřívějšího tepla a tepla produkovaného v současné době. Avšak protože v současné době je vyzařováno více tepla, než je vyráběno, Enceladus se nachází ve stadiu chladnutí a kapalná voda se postupně mění v led. Tyto modely ukazují, že voda ve skutečnosti nikdy zcela nezamrzne, protože excentricita oběžné dráhy Enceladu se může znovu zvýšit a znovu nastartovat pozorovaný cyklus.

Zdroj: http://science.nasa.gov/science-news/science-at-nasa/2012/27mar_enceladus/

autor: František Martinek