Na Marsu se hojně vyskytovala voda

Dvě kosmické sondy obíhající kolem planety Mars poskytly nezvratné důkazy, že v dávných dobách byla voda přítomna rovněž na severní polokouli Marsu, což znamená, že takřka celý povrch rudé planety mohl být před několika miliardami roků obyvatelný.

Kosmická sonda Mars Express, patřící Evropské kosmické agentuře ESA a sonda NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) se společně zasloužily o objev, který je prvním ověřeným důkazem, že celá planeta Mars byla ovlivňována vodou – tedy nejen polokoule jižní.

„Nyní můžeme říci, že planeta Mars se měnila v globálním měřítku působením kapalné vody zhruba před 4 miliardami roků,“ říká John Carter z Pařížské univerzity a hlavní autor článku.

Podle NASA mapovaly spektrometry na palubách sond Mars Express a MRO přítomnost jílovitých minerálů na několika tisících vyvýšených míst na jižní polokouli Marsu, čímž potvrdily výsledky pozorování z povrchu planety, uskutečněných americkými pojízdnými laboratořemi Spirit a Opportunity, že na Marsu existovalo v dávné minulosti vlhké – a snad i obyvatelné – prostředí.

Spektrometr OMEGA (pracující ve viditelné a infračervené oblasti elektromagnetického spektra) na evropské sondě Mars Express jako první objevil přítomnost jílů a fylosilikátů, které poskytly důkazy, že v těchto lokalitách na severní polokouli dříve existovala voda. Přítomné jíly byly odkryty při pozdějším vzniku impaktního kráteru, vytvořeného dopadem asteroidu či komety.

Astronomové zopakovali měření spektrometru OMEGA rovněž aparaturou CRISM (Compact Reconnaissance Imaging Spectrometer for Mars) na sondě MRO, která díky vyššímu rozlišení spektrometru tento objev potvrdila.

„Potřebovali jsme co nejlepší prostorové rozlišení, abychom mohli potvrdit tato zjištění,“ říká John Carter. „Oba použité přístroje mají rozdílné schopnosti, avšak jejich velkou výhodou je, že mohou pozorovat společně a navzájem se doplňovat.“

Aparatura CRISM studovala 91 kráterů v nížinách na severní polokouli Marsu a objevila jíly a fylosilikáty nejméně na devíti lokalitách. Jednou ze studovaných oblastí byl kráter Lyot, jehož průměr je přibližně 230 km. Nachází se v severní části oblasti Ismenius Lacus. Jedná se o nejhlubší místo na severní polokouli Marsu. Hvězdičkami jsou na obrázku vyznačena místa, kde přístroje kosmických sond objevily přítomnost jílovitých minerálů.

Přítomnost jílů rovněž poskytuje vodítko k odhalení posloupnosti geologických událostí, které formovaly Mars včetně katastrofických srážek s velkými objekty, které dopadly v oblasti severní polokoule planety. Obrovský impakt doslova rozbil velkou část severní polokoule, došlo ke snížení úrovně terénu, a proto má tato část planety mnohem nižší „nadmořskou“ výšku než oblast jižní polokoule.

Vědci prohlásili, že důkazy přítomnosti vody v nížinách severní polokoule naznačují, že drtivý planetární impakt nastal mnohem dříve, než skončilo vlhké období v historii Marsu. Zúžila se tak časová perioda, v níž mohl být Mars obyvatelný.

„Tento velký impakt mohl eliminovat jakákoliv svědectví o tehdejším původním povrchu severní polokoule, existujícím před obří srážkou,“ říká Scott Murchie (Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory). „Muselo k ní tedy dojít mnohem dříve, než skončila vlhká perioda ve vývoji Marsu.“

Související článek: Nové důkazy existence vody na Marsu.

Zdroj: http://spaceflightnow.com/news/n1006/24marswater/
a http://sci.esa.int/science-e/www/object/index.cfm?fobjectid=47260

autor: František Martinek