V uplynulých dnech se členové astronomických kroužků hvězdárny pokusili uspět ve školním kole astronomické olympiády v těchto kategoriích: 6. a 7. třída a 8. a 9. třída. Do tohoto vědomostního zápolení se zapojilo celkem 13 dětí s tím, že pro některé to bude zkouška tzv. nanečisto a skutečné vědomostní zápolení je bude čekat až v následujících letech.
Seriál o hvězdárně, tak jak ji prožívali a zažívali naši předchůdci. V tomto díle nakoukneme do minulého století, kdy na počátku 90. let se zdálo, že hvězdárny zaniknou v rámusu rodícího se kapitalismu.
Na počátku ledna tohoto roku organizovala hvězdárna pro členy astronomického kroužku školní kolo astronomické olympiády v kategorii EF (8. a 9. třída.). Za necelých 60 minut museli její účastníci odpovědět na cca 20 otázek a vypočítat několik příkladů. Tak například museli znát termíny jako radiant, atmosférická refrakce anebo Langrandeův bod. Matematicky pak měli zvládnout např. výpočet rychlosti vzdalování hvězdy.
Astronomové z NASA a Pennsylvania State University využili astronomickou družici Swift k vytvoření nejpodrobnější mapy zobrazující rozložení zdrojů ultrafialového záření ve dvou sousedních galaxiích Velké Magellanovo mračno (Large Magellanic Cloud – LMC) a Malé Magellanovo mračno (Small Magellanic Cloud – SMC).
„Použili jsme tisíce fotografií a vytvořili jsme z nich celkovou mozaiku rozložení hlavních útvarů v každé galaxii, vyplývajících z nejdetailnějšího průzkumu zdrojů ultrafialového záření v Magellanových mračnech,“ říká Stefan Immler, který navrhnul tento program a který byl vedoucím vědců z NASA, Goddard Space Flight Center in Greenbelt, Maryland.
Stefan Immler představil kompletní snímky Velkého Magellanova mračna (mozaika o velikosti 160 megapixelů) a Malého Magellanova mračna (mozaika o velikosti 57 megapixelů) na 222. konferenci Americké astronomické společnosti, která se konala v městě Indianapolis v červnu letošního roku.
Nové snímky odhalily přibližně milión zdrojů ultrafialového záření ve Velkém Magellanově oblaku a zhruba 250 000 zdrojů v Malém Magellanově oblaku. Snímky vznikly na základě detekce ultrafialového záření o vlnových délkách 160 až 330 nanometrů, které je převážně pohlcováno zemskou atmosférou.
Celková mapa Velkého Magellanova oblaku byla složena z 2 200 jednotlivých záběrů pořízených dalekohledem Ultraviolet/Optical Telescope (UV/OT) na palubě družice Swift. Kumulovaná expozice k pořízení této mapy trvala 5,4 dne, úhlové rozlišení snímků je 2,5 obloukové vteřiny. Velké Magellanovo mračno má skutečný průměr 14 000 světelných roků a nachází se ve vzdálenosti 163 000 světelných let od Země.
Celková mapa Malého Magellanova oblaku byla sestavena z 656 jednotlivých snímků. Kumulovaná expozice trvala 1,8 dne. Průměr Malého Magellanova mračna je 7 000 světelných roků a od Země je vzdáleno 200 000 světelných let.
Zdroje UV záření ve Velkém a Malém Magellanově oblaku
Zdroj: http://www.nasa.gov/mission_pages/swift/bursts/magellanic-uv.html
autor: František Martinek