V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.
Na počátku listopadu hvězdárna slavnostně otevřela novou budovu. Ta vyrostla na místě bývalých garáží v rámci projektu, jehož součástí byly největší změny v areálu hvězdárny za posledních zhruba 60 let. Cílem projektu Kulturní a kreativní centrum – Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. spolufinancovaným Evropskou unií a Národním plánem obnovy bylo vybudování nového regionálního kreativního centra atraktivního nejen pro návštěvníky, zejména studenty, ale také pro partnery i z jiných regionů, otevírající dveře další spolupráci a inovacím a prohloubení mezisektorové spolupráce nejen v regionu.
Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?

Astronomové z NASA a Pennsylvania State University využili astronomickou družici Swift k vytvoření nejpodrobnější mapy zobrazující rozložení zdrojů ultrafialového záření ve dvou sousedních galaxiích Velké Magellanovo mračno (Large Magellanic Cloud – LMC) a Malé Magellanovo mračno (Small Magellanic Cloud – SMC).
„Použili jsme tisíce fotografií a vytvořili jsme z nich celkovou mozaiku rozložení hlavních útvarů v každé galaxii, vyplývajících z nejdetailnějšího průzkumu zdrojů ultrafialového záření v Magellanových mračnech,“ říká Stefan Immler, který navrhnul tento program a který byl vedoucím vědců z NASA, Goddard Space Flight Center in Greenbelt, Maryland.
Stefan Immler představil kompletní snímky Velkého Magellanova mračna (mozaika o velikosti 160 megapixelů) a Malého Magellanova mračna (mozaika o velikosti 57 megapixelů) na 222. konferenci Americké astronomické společnosti, která se konala v městě Indianapolis v červnu letošního roku.
Nové snímky odhalily přibližně milión zdrojů ultrafialového záření ve Velkém Magellanově oblaku a zhruba 250 000 zdrojů v Malém Magellanově oblaku. Snímky vznikly na základě detekce ultrafialového záření o vlnových délkách 160 až 330 nanometrů, které je převážně pohlcováno zemskou atmosférou.
Celková mapa Velkého Magellanova oblaku byla složena z 2 200 jednotlivých záběrů pořízených dalekohledem Ultraviolet/Optical Telescope (UV/OT) na palubě družice Swift. Kumulovaná expozice k pořízení této mapy trvala 5,4 dne, úhlové rozlišení snímků je 2,5 obloukové vteřiny. Velké Magellanovo mračno má skutečný průměr 14 000 světelných roků a nachází se ve vzdálenosti 163 000 světelných let od Země.
Celková mapa Malého Magellanova oblaku byla sestavena z 656 jednotlivých snímků. Kumulovaná expozice trvala 1,8 dne. Průměr Malého Magellanova mračna je 7 000 světelných roků a od Země je vzdáleno 200 000 světelných let.
Zdroje UV záření ve Velkém a Malém Magellanově oblaku
Zdroj: http://www.nasa.gov/mission_pages/swift/bursts/magellanic-uv.html
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí